33. část - Nekorunovaný

Obrázek uživatele Aveva
Povídka: 
Úvodní poznámka: 
Protože už se o víkendu nedostanu k počítači, vkládám první část kapitoly, zbytek bude příští týden.
Kapitola: 

Den se chýlil ke konci, když se Miró vysoukal zpod keře a posadil se k Synovi. Čekali. Než slunce zapadlo, prošel kolem Silvaan se svou skupinou. Hovor Posledních byl tichý a nevzrušený. Jejich den proběhl dle očekávání a Syna s Miróem nikdo nepohřešil.
Miró zvedl Berlu a podrbal se s ní na zádech. Usmál se Synovu pobouřenému výrazu a zaposlouchal se do vzdálené ozvěny zpěvů poslední modlitby dne. Padala tma. Miró si na rty položil prst v gestu ticha a vstal. Syn ho následoval. Z lesíka zaplněného cvrkáním nočního hmyzu se vnořili do noci na cestě. Měsíc stoupal nad obzor a oni dva se krokem rozvážných poutníků pustili vpřed.
Když se světla Chrámu za jejich zády stala jen vzdálenou vzpomínkou, došli do skutečného lesa. Tma tu byla hutnější, zvuky hlubší a hrozivější. Praskání větévek pod nohama Syna znepokojovalo. Vzadu v hlavě se mu uhnízdil tísnivý pocit, že se stává kořistí. Miró se uvolněně rozhlížel kolem a občas si nevědomky zapískal kus melodie, kterou Syn neznal. Když se Miró zastavil, Syn do něj téměř narazil.
Miró zostražitěl, zaposlouchal se do zvuků probouzejícího se lesa a pátravě se rozhlížel. Když v okolí nenašel nic podezřelého, ukázal Synovi Berlou přímo do nejhustšího křoví a než mohl Syn zaprotestovat, sám se do něj zanořil.
Skrz křoví se dostali k malé skalce, za kterou k Synovu překvapení objevili malou jeskyni přístupnou úzkou, dobře krytou škvírou. Miró v pološeru šátral pod stropem, až z výklenku za plochým kamenem vytáhl v plátně zabalené placky, sýr a džbán se zátkou v hrdle. Zatímco Syn podezřívavě sledoval podíl, které mu Miró ze zásob přidělil, Miró se najedl a natáhl vedle jedné stěny.
“Zítra pokračujeme,” sotva stačil Miró říct, než usnul.
Syn žvýkal okoralé placky a příliš tvrdý sýr zapíjel slabým vínem. Miróův klidný spánek ho popuzoval. Za celou noc pronesli jen pár slov. Ujištění o směru, varování před kluzkým kamenem, návrh lepšího místa pro překročení potoka. Syn čekal, že až se zastaví, Miró ho lépe seznámí se svými plány. Jeho společník ze spánku cosi zamumlal a obrátil se na druhý bok. Kdyby měl svůj vak s líčidly, prosmykl by se Syn škvírou do ránem vonícího lesa, nelitoval by námahy a východ z jeskyně by zaházel kameny. Nechal by Miróa osudu a zkusil by štěstí ve světě sám. Jenže svá líčidla neměl. Neměl plán. A bez Miróa neměl ani naději.
Když dojedl, natáhl se podél druhé stěny a propadl se do spánku.

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

Já se Synovi nedivím. Utéct před zneužitím jedněmi a hned padnout na druhého, to moc nepovzbudí. Miró mi připadá jako takový Snape: zřejmě kladný, leč vrcholně nesympatický hrdina :-)

Obrázek uživatele Aveva

Každý by si měl někdy napsat vlastního Snapea ;o)
Obrázek uživatele mila_jj

No právě nevím, co si o Miróovi myslet. Právě jak píše Aries, on Synem hodně manipuluje bez zdůvodnění. Tak nevím, jestli je to kladný hrdina.

Mimochodem, kdo tam ten proviant dal? Že by spojenec zvenku?

Obrázek uživatele Aveva

Vysvětlení proviantu bude ve zbytku kapitoly tenhle týden.
A v zásadě Miró asi kladný hrdina je, když se to vezme kolem a kolem, což ovšem nebrání tomu, aby to byl potvor ;o)

Obrázek uživatele mila_jj

No vida, potvor. To jsme nedávno řešili, jestli tohle slovo má ženský rod. :D
Dobře, zkusím se smířit s tím, že prostě není celobílý. :D

Obrázek uživatele Aveva

Já celobílé, ani celočerné postavy neumím. Já píšu jenom nezajímavé odstíny šedé ;o)
Obrázek uživatele Julie

Tak alespoň už ho máš venku:-)

Obrázek uživatele Aveva

No a teď nastane ta druhá otravná anabáze, kdy se bude snažit dostat zase dovnitř ;o)
-A A +A