34 Výslechy

Obrázek uživatele Killman
Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Zde se objevuje Deus ex machina, pokud to se to tedy ještě počítá.

Kapitola: 

Attaegellenovu laboratoř prohlédli obzvláště důkladně.
Prohrabali poznámky, otočili každý předmět, dokonce prozkoumali každé šuple, jestli neobsahuje dvojité dno či jinak skrytou tajnou přihrádku.
Zkoumali odpadky i mrtvý hmyz za skříněmi.
"Kdokoli tu byl před námi, byl důkladný," musela uznat Arzma.
"Nesnažil se moc zakrýt, že došlo k narušení, pouze svoji totožnost."
"Jak moc dobrý v tom byl?"
"Dobrý, ale s jistými skutečnostmi nepočítal."
"Hmmm. Tak se za ním nebudeme honit. Myslím, že dříve, či později se s ním potkáme tak jako tak."
"Něco odsud odnesl."
"Je to důležité?"
"To nevím, dokud to neuvidím."
"Takže předpokládejme, že by mohlo být."
Laboratoř nakonec opouštěli až po půlnoci.

"Takže výslechy jsou plánovány čtyři denně, šest dní v týdnu," odložila Arzma svazek popsaných papírů.
"Ostré tempo, ale nějak to zvládnu."
"I při tomhle tempu máme práci skoro na půl roku, leda byste zvládl více kontrol denně..."
"Ne, to bych nemohl ručit za výsledky," zatvářil se Bakrittus neústupně.
"Pak můžeme jen doufat, že objevíme zlato co nejdříve..."

První na řadě je velmistr Gelweriant.
Logicky, kdyby to byl on, tím spíše je potřeba jej odhalit zavčasu. Navíc sám trval na tom, že půjde první.
Na výslech se dostavil se zpožděním.
"Omlouvám se, zdržely mne naléhavé povinnosti," pronesl tak, že to vůbec neznělo jako omluva.
"Dohlédněte na to, aby se to už nikomu dalšímu nestalo, činím vás za to osobně zodpovědným," nedala se vykolejit Arzma.
"Jistě, tak tedy do toho, můj čas je vzácný..."
Prediktor Thalam Bakrittus přestává vnímat jednotlivá slova.
Soustředí se na muže před lavicí. Cítí jeho aroganci, ale i skrývané zneklidnění. Moc, kterou požívá. Ambice.
Je zvyklý k věcem přistupovat s nadhledem. Je zvyklý na odpovědnost...
Jeho pozornost se soustředí na Arzmu, která klade otázky.
Občas však sklouzne pohledem k němu.
Jeho oči, tvrdé jak korund...
Hlasy splývají do zvukomalebného pozadí.
Zní to jako souboj. Jako pár šermířů uzamčených v duelu...
Oči na zvlněném plátně...
Oči odkrývají vše...

"Kdy jste naposledy viděl svoji matku?" vystřelil náhle Bakrittus.
"Cože?! Mojí matku?"
Arzma mírně nadzvedla levé obočí, jak byla sama zaskočena, ale toho si nikdo nemohl všimnout. Nadále zachovávala kamennou tvář, jakoby to vše bylo součástí plánu.
"Moje matka je již více jak století po smrti. Co to s tím má společného?"
"Vážně? A co třeba ve snu, nebo při meditaci?"
Velmistr byl viditelně v šoku.
Fasáda spadla.
"Ve skutečnosti, je to tak! Zdálo se mi o ní dnes v noci. Jak jste to věděl?"
"To není důležité. Mým posláním je vědět. Proto jsem zde."
Bakrittus naznačil smluveným gestem - tohle není on.
Výslech brzy skončil.

Dva týdny výslechů a nic.
"Jak dlouho že to potrvá, když budeme vyslýchat všechny na tom seznamu?" nadhodil Bakrittus v pauze mezi prvním a druhým jménem toho dne.
"Hodně, hodně dlouho. Teprve jsme začali," odvětila mírně rezignovaně Arzma.
"Únava na vás už také doléhá, však?"
"Myslíte si, že jste jedinej, koho tyhle výslechy vyčerpávají? Vaše praktiky jsou jedna věc, ale já musím udržet pozornost dvanáct hodin denně, a přitom poslouchat ty žvásty, co tu ty lidi povídají. Klást jim nesmyslné otázky, které povedou jen k dalším žvástům. A přitom na sobě nesmím nechat znát, že mě většina toho co, řeknou vlastně vůbec nezajímá, naopak, musím na to reagovat a udržet je celou dobu napnutý..."
"Možná bychom měli přeci jen zvolnit..."
"Jen když to absolutně jinak nepůjde. Myslím, že už tak jsou z nás nahoře nervózní."
Ozvalo se plommm.
Tak zdejší magický zvonek oznamuje, že za zvukotěsnými dveřmi stojí další v pořadí.
Dveře se otevřeli na stisknutí tlačítka.
Vešel starší snědý chlapík s krátce střiženými vlasy.
"Jste mistr Deorben Norcal?" přivítala jej jako vždy ostře Arzma.
"Ano, to jsem," odpověděl příchozí.
"Posaďte se, bude to trvat zhruba tři hodiny. Jistě víte proč jsme zde, že?"
"Vyšetřujete úmrtí bratra Ataegellena, jak jsem se doslechl."
"Přesně tak, ..."
Soustředění jako obvykle, kdy se zvuky slévají do jakési hudby na pozadí.
Tentokrát to zní jako tanec.
Takový ten kdy se dva lidi obkružují, aniž by se dotýkali.
Dnes už není moc v módě...
Dělat něco popadesáté znamená, že už se z toho stala rutina.
Zahnat poslední vandrující myšlenky...

"To je on!" vykřikl Bakrittus.
Arzma tentokrát neskryla zmatení, jelikož viděla gesto, které říkalo opak.
"Já? Já ne! Bratra Attaegellena jsem nezabil!"
"Vloupal jste se do jeho laboratoře!"
"Ale to bylo až po jeho smrti! Víte, pracovali jsme na podobném výzkumu. Byla by škoda aby ta práce přišla vniveč."
"Profesní žárlivost je běžný motiv pro vraždu!" vzpamatovala se Arzma.
"Ale to nebylo tak! Občas jsme se ve všem neshodly, ale spolupracovali jsme."
"Tak to bylo osobní?"
"Ale ne, ne. Vždy jsem si kolegy Attagellena vážil, jinak mezi námi bližší vztah ani spor nebyl."
"Něco jste z jeho laboratoře odnesl."
"No, ano, jistý prototyp..."
"Dopravíte to sem ihned!"

Večer jim na stole skončil magický konstrukt.
Na stole není úplně přesný popis, ve skutečnosti se to vznášelo dvacet centimetrů nad deskou stolu a oranžovo růžově to pableskovalo.
"K čemu je to asi dobré? koukal na to nedůvěřivě Bakkritus.
"Nemám ponětí. Tohle je daleko nad mými znalostmi magie," rozhodila Arzma rukama.
"Možná jsme tu měli mistra Norcala pozdržet, aby nám vysvětlil funkci toho, toho ..."
"Toho konstruktu? Ne, k čemu by to bylo? Mi přeci nepotřebujeme vědět, co to dělá,"
"No, asi ne, když to tak vezmeme."
"Nechám vás s tím o samotě, a jediné co potřebujeme vědět, je jestli to souvisí s naší misí."
Večer byl cítit zklamáním.

Po jedenácti týdnech výslechů už toho měli vážně plné zuby, tak se rozhodli si prodloužit volno o jeden den navíc a nechali se společně teleportovat tři sta kilometrů západně do hor.
"Je tu chladno," konstatovala Arzma.
"Ve skutečnosti je tu o něco tepleji, než je běžná pokojová teplota. To ten vítr."
"Já vím. Je to příjemné,"
"Nevím co je horší, jestli to dusno, anebo ta nehybná atmosféra uvnitř chrámu."
"No nic, projdeme se. Mám pocit, že mi z toho neustálého sezení atrofují svaly. Cesta vede mírně vzhůru, za hodinku či dvě se dostaneme nad linii stromů."
"Vzhůru tedy."

Druhého dne k večeru použili návratový svitek.
Před spaním ještě zašli do hotelového baru ochutnat místní nabídku vín.
"Bolí mne všechny svaly na těle. I ty, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám," nalil si plnou sklenici Bakrittus.
"Trocha námahy vám jenom prospěje," přistrčila svoji sklenici Arzma a počkala, než ji též naplnil.
"Za dobu, co jsme tady jsem něco zhubnul, a zhruba stejnětak za tenhle víkend."
"Ale stálo to za to, ne? Ten výhled tam je dechberoucí."
"To doslova! Ovšem to táboření v divočině," pousmál se a vyprázdnil skleničku.
"Jo. Co se stane v horách, zůstane v horách," usmála se též, vypila své víno, dolila Bakrittovi a odešla.

Když ráno přišli do chrámu, čekal je už před vchodem bratr Elascherius.
"Před chvílí přišla zpráva přes ansible. Je pro vás a je označena jako maximálně urgentní."
Zprávu popadla Arzma, přečetla si jí a pak jí předala Bakrittovi.
Stálo v ní:
"Okamžitě změňte postup! Co děláte, je k ničemu. Laar Kavo"

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

Já jsem se nějak úplně ztratila :-(

Obrázek uživatele Killman

Navazuje na 24 Vyšetřovatelé

Obrázek uživatele Tora

Taky jsem mimo, abych pravdu řekla. Ale ty výslechy musely být pro ty dva ubíjející.a ještě prý k ničemu, no to asi vidí taky, že jo.

Obrázek uživatele Killman

Jak jsem psal, navazuji na díl Vyšetřovatelé. To, že to zatím bylo k ničemu, to vidí, ale stále si mohli myslet, že někdo další na seznamu může být ten, koho hledají.

Obrázek uživatele mila_jj

Hlásím se do klubu ztracenců. Asi po deseti kapitolách ztrácím nit. Ale napsané je to dobře a zkusím se tuhle linku udržet v patrnosti. Jsem zvědavá, kdy se to propojí ke zbytku příběhu.

Obrázek uživatele Killman

Tak snad se i tak vedlejší linka líbí. Ona bude pokračovat - zas za nějakou chvíli. :)

Obrázek uživatele gleti

jsem si říkala. kde se ztratili.

Chápu, že co se stalo v horách, zůstane v horách, ale stejně mě Arzma překvapila,

to nase*e, jedenáct týdnů se s něčím moříte a pak vá, vrchnost vzkáže všechno špatně.

Obrázek uživatele Killman

:)
No jo, ale oni by se tam s tim jinak mořili ještě jednoutak dlouho a stejně by to bylo na hovno...

-A A +A