Padesátka - Kobovy noční můry - 35

Obrázek uživatele mila_jj
Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Naši hrdinové vyrazili za otcem spisovatelem. Jak se neviditelným postavám povede v našem světě?

Kapitola: 

Neviho předpověď se ukázala být pravdivou. Do autobusu se vmáčkli spolu s ostatními cestujícími a ve vlaku obsadili dokonce vlastní kupé. Seděl tam sice jeden mládenec, ale ten blbě civěl do krajiny a uši měl ucpané sluchátky, takže je naprosto ignoroval. Také průvodčí zkontroloval jen onoho mládence a naši partičku minul bez povšimnutí.
Poté, co se vyšli z vlakového nádražíčka, usadili se na obrubníku před ním a Rejstřík se zamyslel. „Tak ve správném městečku bychom byli, ale ke své hanbě musím přiznat, že znám jen jeho adresu, ale nevím, jak se tam odsud dostat.“
„A jak si ho tedy navštěvoval, prosímtě?“ pozvedl obočí Nevi.
„Normálně jsem se tam přesunul, protože jsem si to přál,“ pokrčil křídly Rejstřík. „Ale teď jsem moc utahaný na to, abych vás pobral s sebou.“
„Vezmeme si taxíka, ne?“ rozhlédla se Simona. „Nejméně jeden tu mají, támhle stojí.“
„Ale vždyť on nás...“ namítl Rejstřík, ale ostatní už se hnali k vozidlu. Taxikář zvedl oči od novin. „Kam se všichni cpete? A ještě s tou potvorou černou? Já zvířata nevozím!“
„Řekni: Je to vycpanina!“ ozvalo se Nevimu v hlavě. Podíval se na Rejstříka, který civěl skelným pohledem a zadržoval dech.
„Nepoznáte vycpaninu, pane?“ otočil se Nevi k taxikáři a obrátil Rejstříkem ve vzduchu jako kusem dřeva. „Nedivím se, je jako živá.“
„To je jiná. Kam to bude?“
Nevi udal adresu a v duchu vyslal k Rejstříkovi dotaz. „Jaktože nás vidí? A proč nemluvíš?“
„Jestli klapnu zobákem, zaječí a vyskočí z jedoucího auta. Každý si nepovídá s havrany, krysáky a bačkůrkami, Nevi. Tady v zemi spisovatelů a čtenářů to fakt není normální.“
„A kdo je to čtenář?“ ozval se nahlas Koba.
Taxikář strhl řízení ke straně, ale pak vyrovnal smyk a jen zakroutil hlavou.
„Čtenář je ten, pro kterého vás spisovatel stvořil,“ vyslal myšlenku Rejstřík. „A proto taky pro každého, kdo čte, jste v tomto světě viditelní.“
„Aha,“ přidala se do myšlenkové diskuze Simona. „A neměli bychom k němu tedy být upřímní a říct mu, že nemáme peníze?“
„To je fakt, my nemáme ani floka,“ prohlásil Koba nahlas.
Taxík se dostal do smyku podruhé a zastavil o obrubník. Taxikář vyskočil a otevřel dveře na Kobově straně. Než stačil cokoliv udělat, zazvonil mu mobil. Podíval se na displej, vzal hovor a chvíli přikyvoval monologu z telefonu. Pak zavěsil, zamyslel se a popošel k Simoně.
„Takže penízky nemáme a platit nemůžeme, co? To bychom se měli revanšovat nějak jinak. Třeba tahle fešanda by mi mohla...“
Nedořekl a příšerně zašilhal, protože se mu pár centimetrů před očima objevil napřažený Kobův pendrek. „Cože by vám slečna mohla?“ zasyčel na taxikáře Nevi a nadzvedl se na sedadle.
„...nakoupit,“ dokončil větu taxikář. „Prosím. Vezmu vás do okresního města do supermarketu. Víte, ta moja...“
Pánové soucitně kývli a spustili ruce. Taxikář vytáhl mobil, našel nákupní seznam a vyrazili.
...
Simona si získala obdiv mužské trojice, protože v obchodě zvládla nástrahy pestré nabídky. S bravurou rozlišila mezi moukou žitnou, bezlepkovou, špaldovou, hrubou, polohrubou a hladkou a předvedla ještě několik podobných zázraků týkajících se sýru, mléka a biočokolády. Taxikář byl tak ohromen, že zaplatil dvoutisícovkou nákup za pár stovek a zbytek peněz vnutil Simoně. Dokonce se povznesl na to, že vycpaný havran náhle ožil a převzal funkci pochodující peněženky.
Poté, co naši partu zadarmo odvezl zpátky, vysadil na uvedené adrese, zamával a odjel, pohleděl Nevi na Simonu a pravil: „Tak to vypadá, že věci se obracejí k lepšímu, ne?“
„To uvidíme, až si promluvím se stvořitelem jako chlap s chlapem,“ podmračil se Koba a vyběhl schůdky k domu. Tichou ulicí se rozezněl zvonek.

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

No tak snad už příště dorazí ke dveřím a my se něco dozvíme :)

Obrázek uživatele mila_jj

No, to víš, natahuju, natahuju... :).
Ale příště jim spisovatel fakt už přijde otevřít, slibuju.

Obrázek uživatele Tora

No hurá! Dostane obuchem!

Obrázek uživatele mila_jj

Jak to víš, heršvec? :D

A just ne. A just ne hnedka v příštím díle. :) (Ale výhledově to nevylučuju, Koba je na spisovatele dooost nažhaven za všechna příkoří, které zakusil.)

Obrázek uživatele Aries

Trochu mi to připomíná jednu kubánskou urban legend, akorát obrácenou naruby :-)
Vyprávělo se v Havaně, že prý přijela nějaká osoba u USA, vzala si taxík a nechala se zavézt do shoppingu, což je něco jako místní tuzex, tam nakoupila strašnou spoustu věcí, jídlo, ledničku, televizi, pračku, no prostě kvanta všeho možného, a všechno to tomu taxikáři darovala. A bylo to kvůli tomu, že jakýsi taxikář uplaval na sever a cestou slíbil Panence Marii z Cobre, že jestli to přežije, tak přesně tohle udělá pro prvního kubánského taxikáře, na kterého natrefí. Akorát že nemohl přijet osobně, tak někoho poslal místo sebe

Obrázek uživatele mila_jj

Tu neznám, ale je pěkná.

Nevím, asi jsem zhejčkaná, ale kdyby mi někdo začal cpát spousty věcí, tak asi první reakce bude - bože, kam já to dám a co s těmi starými? Zjevně bych si takový dar z nebes nezasloužila. :D

Obrázek uživatele neviathiel

Už jsem si myslela, že taxikář zastaví, vytáhne Kobu a dá mu po tlamě :)

Obrázek uživatele mila_jj

A zase nic, co? :D Deus ex machina asi přetrvává či která... :D

Ten Koba, já z něj nemůžu, Ale nakonec se jim vyplatil i se svým kobovstvím. Mají to teda ale dost nešikovné, někdy vidět jsou a pak zas ne, a přitom jsou tu dezorientovaní a nemají ani vindru. No, to jsem teda zvědavá, ke komu se to tam nakonec vlezou a co s ním budou dělat.

Obrázek uživatele mila_jj

Jo, jednou je tam trochu za kladného hrdinu, Koba jeden. A s tou viditelnosti už taky konečně něco udělám, slibuji. V rozmezí několika dílů... :D
Příště nás čeká nová - tedy spíš doteď v pozadí jednající - důležitá osoba. Tak snad se to postupně hne.

-A A +A