Ve spárech Raků - XXXII.
Dnes je kapitola kratší. Původně měla obsahovat plán, ale když má být příště bonus, tak si necháme plán na něj, že...
Hora se od stolu zvedl jako první. Jen zamumlal, že toho na něj bylo moc a potřebuje se na všechno vyspat a zmizel z kuchyně. Balík ho pozoroval a teprve ve chvíli, kdy si byl jistý, že se nevrátí, se otočil k Drynovi.
„Chci, abys věděl jedno. Nepomáhám ti. Pomáhám Horovi a tomu klukovi, o kterém jsi mluvil. Jakmile bude po všem, půjdu po tobě. Hora ti neublíží. Jsi z jeho vesnice, a i když má teď silácké řeči, nikdy na tebe nevztáhne ruku. Ale já jo. A ty se nebudeš bránit,“ pronesl Balík tichým hlasem. Nevyhrožoval, jen prostě říkal, jak to je.
„Nebudu se bránit,“ odpověděl Dryn klidně.
„To ještě uvidíme,“ odfrkl si Balík a dal se do uklízení nádobí.
„Jak se z toho dokázal dostat?“ zeptal se Dryn po chvíli ticha. „Jak dokázal žít a nezbláznit se z vědomí, že celá jeho rodina byla zavražděna?“
„Jak si to dokázal ty?“ odpověděl mu Balík otázkou.
„Nedokázal. Každou noc je vídám. Najdi mi někoho, kdo umí malovat a já mu všechny popíšu do nejmenších detailů, že bude schopen namalovat jejich portréty, aniž by je jedinkrát spatřil,“ odpověděl popravdě Dryn.
„Tak to musíš být dobrej herec, že tě Rakové neprokoukli,“ zasmál se Balík, ale Drynovi do smíchu nebylo.
„Myslím to vážně. Jak jste dokázal, že chtěl žít dál? V hostinci o něm každý vyprávěl. Prý to byl veselý společník, který každému dokázal zvednout náladu. Věrný přítel, na kterého se dá spolehnout. Já to prostě nechápu. Prožil takové hrůzy a stejně se dokáže smát. Musím to vědět!“ naléhal Dryn.
„Chlapče, je to prosté. Oproti tobě, jeho poté vychovávali lidé a ukázali mi, že je proč žít,“ odpověděl Balík.
Sice to neřekl nahlas, ale Dryn pochopil. Jeho vychovali zrůdy.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Pěkně vypovězeno.
Pěkně vypovězeno.
Mám pocit, že teď jsou pořád
Mám pocit, že teď jsou pořád kecací části. A i ta další hrozí, že si opět pánové budou jen tak povídat...
Naprosto přesné. Ti dva mi
Naprosto přesné. Ti dva mi připomínají rozloučená dvojčata, každé vychované v jiné rodině.
Zajímavá myšlenka. Ti dva
Zajímavá myšlenka. Ti dva mohli být i sourozenci...
No, ať už bratři nebo jen sousedé, faktem je, že jen jeden měl štěstí a měl normální život
To je hodně dobrý kousek. Já
To je hodně dobrý kousek. Já jen doufám, že se podaří přežít jak Drynovi, tak Horovi. Bylo by jich škoda, jak jednoho, tak druhého.
Uvidíme, uvidíme. Zatím mohu
Uvidíme, uvidíme. Zatím mohu říct, že v plánu zabití postav nebylo. Ale zase... příběh si může říct a kdo jsem já, abych se stavěl proti příběhu.