31. Otázky a odpovědi

Obrázek uživatele Tess
Povídka: 
Kapitola: 

Načasování může být extrémně důležité a hodiny odtikávají. Ten týden, co si Smrtonoš určil na vyčkávání před útokem, pomalu plyne. On mezitím zkoumá, špicluje, nechává si donášet a cvičí své podřízené. Může se spolehnout jen sám na sebe, ale musí taky vědět, jak kterého z nich ovládat co nejlépe.
Zanedlouho se vrátí Sejček s Vranem, inteligent, který přemýšlí až moc a primitiv, o kterém ví příliš málo. Jejich hlášení určí, jak moc jim bude moct věřit.
A pak tady má další neznámou veličinu.
Otevřel dveře. Za nimi stál Kokos.
„Přiveď ji.“
Nově příchozí by mohla být slibnou posilou. Dostala se až na jejich základnu, a úplně sama. Neodchytily ji hlídky, nikdo si jí nevšiml. Prostě jenom nakráčela k vratům, jakoby nic.
Když zaklepala, Zabíječ, který byl zrovna na hlídce, na ni padl jako tuna kamení, což byl víceméně standardní postup. Ona mu ale zlomila ruku nadvakrát a ani se nezadýchala. Taková malinká, baculatá, člověk by to od ní nečekal. Pak mu rukou kroutila a požadovala mluvit s tím, „kdo tu velí“.
Smrtonoš chvíli vážně uvažoval, že Zabíječe zastřelí, to aby viděla, že si s ním nemá zahrávat, ale koneckonců – mluvit s ní chtěl stejně. A Zabíječe může zabít, kdykoliv bude chtít. Tak jí nabídl krátké osvěžení po cestě a teď, teď konečně zjistí, s kým má tu čest.
Těšil se.
Taky je to ženská, což je neobvyklé. A čím víc ženských, tím líp.
Zaklepání na dveře.
„Tak tady je, šéfe.“
Kokos ustoupil a nechal návštěvnici projít.
„Zdravím tě.“
Bystré tmavorudé oči. Sebevědomí a jistota. To nevypadá špatně.
„Copak tu hledáš, jestli můžu přejít rovnou k věci?“ usmál se na ni.
„Tebe. Myslím. Jsi Smrtonoš, ne?“
„To jsem. A jakému důvodu můžu vděčit za tvoji milou návštěvu?“
„Jsem zvědavá. Potkala jsem jednoho našince, nebo asi bych spíš měla říct jednoho z tvých lidí. Měl... zajímavý pohled na situaci. A co říkal, dávalo smysl. Už mě nebaví spát v křoví, zabalená do mokrého pláště, když na mě prší. Být rozlámaná z tvrdé země a pořád hladová. Nechci, aby se na mě dívali jako na divé zvíře, jako na někoho, kdo si nezaslouží být naživu. Nechci být otrok. Já si zasloužím pohodlnou postel, teplé jídlo, které nemusím vařit a úctu! Hlavně úctu. A podle toho, co tvůj člověk říkal, to tady můžu získat.”
Její poslední věta skončila napůl otázkou.
„To přijde na to. Znáš to, rovnost neexistuje. Ale silní se u mě budou mít vždycky dobře. Ty jsi silná?“
„To si piš.“
„Výborně! Dáš si čaj? Kokosi!” zakřičel, „Dvakrát čaj!“
„Čaj nikdy neodmítnu, znáš to, na nás se prostě nedostane.“
„Ano, ano, znám. Je to ostuda.“
„Viď!” až se zalykala spravedlivým rozhořčením.
Ozval se dusot nohou a dovnitř vtrhl Kokos, balancující plnou konvici, dva šálky čaje a zázvorové sušenky. Položil svůj náklad na stůl, aniž něco rozbil nebo vylil a zase oddusal pryč.
„Hm,“ odklopil zkoumavě Smrtonoš víčko konvice, „čerstvě zalito, dal bych tomu ještě tak dvě minuty. Takže zatím mi můžeš prozradit jak se jmenuješ, co umíš, co jsi nahoře dělala a tak podobně. Ať vím s kým mám tu čest, když už ty o mě víš všechno.“
„No, všechno... to bych zrovna neřekla, ale máš pravdu. Už jsem se dávno měla představit. Říkají mi Vydra a byla jsem v Hlídce. To nevím, jestli víš jak funguje, ale Hlídky chodí kolem hranic Zón a zjišťují, jestli se posouvají nebo ne a co se tak obecně děje, likvidují náhodné nakažené a tak podobně. Prostě jsi pořád venku, ani na chvilku se nezastavíš, v každém počasí a to je dost hrozný. Ale zase nad tebou nikdo nestojí s bičem, takže když si to zaonačíš šikovně, tak si můžeš chvilku někam zalézt a odpočinout, lidi houby vědí, jak rychle se dokážeme pohybovat. Prostě – nepohodlí, ale větší svoboda.“
„Hlídka – takže musíš znát okolí Zóny dost podrobně.“
„To bych řekla. Oni nás tak různě točej, abychom si asi nezvykali na jedno místo, takže mám docela přehled. Akorát v některých místech jsem už nebyla pěkně dlouho. Naše skupinka byla dlouho na severu, ale nedávno nás stáhli dolů a hádej co – zrovna jsme potkali takovýho jednoho zajímavýho člověka s dobrými názory. Tak jak jsem mohla, tak jsem se vypařila.“
„Vý-bor-ně!“ Smrtonoš před ní roztáhl mapu. „Takže – kde je stálá posádka, kde jsou skladiště se zásobami a které vesnice mají strážce, to víš.“
„Z větší části.“
„Ukazuj.“
Moc nových informací se bohužel nedozvěděl. Jeho zvědové a verbíři mu jich už většinu sdělili. Překvapilo ho ale, že nejbližší stálá posádka je až v Obanu. Velitelské centrum v Gerasdanu předpokládal. To, že na východozápadní spojnici je hodně strážců ve vesnicích věděl, a bylo to logické. Že ale na celém území nikde není větší skladiště zásob bylo od nepřítele hloupé. A o nejjižnější vesnici, tak příhodné pro útok, nevěděla Vydra nic.
„Vím, že určitě mívala rezidenta,“ pokrčila rameny, „ale jak je na tom dneska... utekla jsem, než jsme se tam na téhle obchůzce dostali. Je logické, aby tam rezident byl, ale nic nemůžu potvrdit.“
„Stejně děkuju.“
Konečně nějaké pořádné informace, konečně po dlouhé době nějaký inteligentní přeběhlík. Musí ji patřičně odměnit.
„Tak, ten čaj.“
„Díky. Um... mléko nemáte?“
„Napiš na seznam, a zásobovači příště vezmou,“ pokrčil rameny.
„Skvělé.“
Venku zaburácely motorky. Někdo se vracel.
Smrtonoš vyhlédl z okna.
„Á, průzkumníci jsou zpátky. Sejček a Vran. Taky ze severu. Znáš je?“
„Vran? To je pěknej idiot.“
Vrana zná každá.
Vydra nebyla výjimkou.
Dneska byl opravdu zajímavý den. Smrtonoš měl velice podnětné otázky a ona mu mohla dát velice kreativní odpovědi. A teď je tu ještě Vran.
Ano, dneska se toho dozví opravdu hodně.

Závěrečná poznámka: 

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

No to bude ještě hodně zajímavé, řekla bych.

Obrázek uživatele Tess

To si pis :D

Obrázek uživatele Elluška

Líbí se mi, jak díky výstižnýmu popisu hned poznáme, o koho se jedná, ačkoliv je to ze Smrtonošova pohledu. Trochu víc by mě zajímalo, v jakém tónu mu podala to vysvětlení, proč za ním přišla. Je to celý odstavec jejího monologu a mně jako čtenáři chybí ta atmosféra, Vydřin výraz. Jestli je odrzlá, na férovku, nebo skromná. Jestli se chová jako vždy, nebo zkouší aspoň něco trochu hrát. Potřebuju to dřív než "zalykala se spravedlivým rozhořčením", protože co kdybych si to do té uvozovací věty představovala špatně? :)
Když Vydra řekne "skvělé" na mlíko, které stačí připsat na seznam, nesedí mi to do jejího dosavadního vyjadřování, dala bych tam něco hovorovějšího, třeba "bezva". Je důležitý, aby ti ty postavy mluvily odlišitelně, svérázně, a teď jsem zapomněla, že nejsem ve Vidoucích, protože ty TOHLE VÍŠ ;))
Jsem zvědavá, jestli jí Smrtonoš věří a jak moc si ji ještě proklepne, protože ze začátku příběhu mi přišel paranoidnější a zevrubnější.
A těším se na Vranovu reakci.

Sem tam ti chybí čárky a občas to mění význam souvětí, bacha na to.

Obrázek uživatele Tess

Beru v potaz. Neco s tim mozna udelam :D asi urcite. Na carky se taky podivam.

Jinak to ted bude obtizne, protoze to musim spravne seskladat, aby ctenar ani nedychal napetim a tak podobne :D

Obrázek uživatele Elluška

...je dobře. Ty jsi moc zkušená na to, aby sis to dělala lehký.

-A A +A