Padesátka - Kobovy noční můry-24
Povedlo se! Nevi propuštěn a Simona s Kobou a Rejstříkem si mají jít, kam chtějí. Takže kam nejdřív?
Nový život zahájila naše parta – jak jinak – než v hospodě. Tedy v kantýně. Tedy v kantýně, která se zatím změnila v kavárnu.
Koba si liboval. Sendvič s parmskou šunkou neměl sice kvalitu gulášku se šesti, ale konečně to bylo jídlo. A víno se zde neměnilo ve vodu. Byl tak na vrcholu blaha, že si začal plánovat příští život.
„Tak předně. Musíme opustit vězení. To nebude vůbec jednoduché. A pak to horší – co budeme dělat venku. Nejdřív si podáme toho hajného zlatého, co za tohle všechno může. A pak si zařídíme život.“
„Vrátíš se ke své rodině, Kobo?“ optal se Nevi a věnoval se dál sachru se šlehačkou, kafíčku a obdivným pohledům na Simonu uzobávající panna cottu.
„Moje rodina byl pan velitel a kolegové dozorci. Zřekl jsem se jich. Nemám rodinu.“ pronesl ponuře Koba a pořádně si lokl vína.
„A rodiče, sourozence, ženu a děti... ty taky nemáš?“ zeptala se soucitně Simona.
„Nikoho takového nemám. A co hůř, nepamatuju se, že bych někoho takového měl.“
„Zvláštní. Já jsem na tom stejně.“
„A já taky.“
„A já zrrrovna tak.“
V kavárně se rozhostilo ticho.
„Je to divné,“ prolomil ho Nevi, „že si nikdo nepamatujeme na dětství a na rodiče. Člověk přece má otce a matku, ne?“
„Ne, Nevi,“ lokl si Koba znovu a prohlásil sebevědomě. „My chlapi jsme pouze potomky svých otců. Matky jsou dobré akorát tak pro ženské.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Nebýt té poslední věty, tak
Nebýt té poslední věty, tak by mi ho snad fakt začalo být líto. Ale tou poslední větou to teda chlapec zas zazdil :)
Když on je takový přímočarý (
Když on je takový přímočarý (= dost často na zabití). Ono se mu to vrátí, nepochybuj.
já jen čekám, že si ho za tu
já jen čekám, že si ho za tu poslední větu v příští části poddá Simona :-D
To čekáš naprosto správně,
To čekáš naprosto správně, těš se. :D (Ostatně, která z nás by to neudělala, ruku na srdce?)
Postavy bez minulosti, to je
Postavy bez minulosti, to je zajímavé.
Chvíli jsem přemýšlela, kdo je hajný zlatý, než mi to došlo :DD
Moc dobrý postřeh!
Moc dobrý postřeh!
Ano, Koba se trochu nakazil Simoniným způsobem vyjadřování - tohle sousloví je ještě v rámci jeho intelektuálních možností. :D
ehm, mně to nedošlo a říkala
ehm, mně to nedošlo a říkala jsem si, že mi asi něco uteklo ;-)
Neboj, nic důležitého. :D
Neboj, nic důležitého. :D
Tak už se můžu s klidem
Tak už se můžu s klidem přidat k nechápajícím, nejsem v tom sama.
Koba si vzpomněl, jak si
Koba si vzpomněl, jak si Simona ulevovala při duševním přetlaku, tak to taky zkusil. Vcelku mu to vyšlo.
A jóó´!!! :)
A jóó´!!! :)
Díky za osvětlení :-D
Díky za osvětlení :-D
No ještě aby na konci povídky
Ale to zní zajímavě! (hm hm,
Ale to zní zajímavě! (hm hm, ale Koba je starší než oni, on už má plešku (budu muset občas zdůraznit), nicméně... uvažovat o tom můžu, ale to bude asi tak všechno :) ).
Takové drobné nesrovnalosti
nebo si můžou založit rodinku
nebo si můžou založit rodinku spolu všichni tři, to by nešlo?
Jasně, můžou Kobu adoptovat!
Kobu a mladšího bratra
Kobu a mladšího bratra havrana? :D
No samozřejmě jinak by to
Čtyři postavy bez minulosti,
Čtyři postavy bez minulosti, tady to vypadá opravdu zajímavě. Ale jinak se přidávám k předřečnicím - za tu poslední větu bych Kobu zabila s chutí. :o))
Ježkovy zraky, ten Koba je
Ježkovy zraky, ten Koba je
snad mimozemšťan, nebo co... :-)))
Teda, to už opravdu vypadá
Teda, to už opravdu vypadá jako rodinná idyla. Ovšem až na ten závěr, jakmile to začne být milé, tak se ten Koba zase předvede na to, aby dostal pořádně přes držku.