Třicátá
„Pokud jde o svět nahoře, jinde, chcete-li, pak nejsem ochoten se tam vrátit, ani ukazovat komukoli z vás cestu,“ podívá se Cal na Reku a přes lehký úsměv na tváři mu přelétne strach jako malý mráček. „Promiňte, ale já nejsem ničí loutka. Ani svého otce, ani světlonošů, ani nikoho jiného,“ letmo pohlédne na Cartera.
Reka i Slobodan se nadechnou k odpovědi, Vrchní je ale rychlejší.
„Ani nemáš kudy a jak. Tu cestu, kterou jsi v záchvatu vzteku a trucovitosti, kdy ses opět jednou choval jako naprostý fracek, který odmítá nést odpovědnost za svoje činy, tu jsme zapečetili hned, jakmile ses vrátil. Svět nahoře je nebezpečné místo, nikdo se odtud nevrátil vážně nepoškozený. V tomto ohledu, pane Luko, jsem s vámi hrál férově. Vše, co jste viděl, všechni ti mrtví a šílení, to byla pravda.“
„Tak to bychom měli,“ odtuší Carter a, stále s prstem na spoušti, pomalu sestupuje ze schodů na nástupiště, „já bych měl taky jednu otázku. Pokud je nahoře, jinde, tak děsivé místo, jak to, že se Cal vrátil? Jak to, že vypadá nepoškozeně?“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
No, shltla jsem obě kapitoly
No, shltla jsem obě kapitoly najednou a mám stejnou otázku, jak to? Jestlipak se dozvíme odpovědi...
Taky se přidávám, máš ještě
Taky se přidávám, máš ještě dost prostoru na odpověď, ale nenapínej nás přes míru, prosím. :)
Výborná kapitola aj rodinný
Výborná kapitola aj rodinný rozhovor.
Taky mne zajímá, co je tam
Taky mne zajímá, co je tam nahoře.
Jsem čím dál zvědavější, co
Jsem teda zvědavá, co tam
Jsem teda zvědavá, co tam nahoře doopravdy je.
mám stejnou otázku :-)
mám stejnou otázku :-)