Třicátá kapitola

Obrázek uživatele KattyV
Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Týden jsem strávila v bezinternetí, ale kapitolu ještě stíhám přidat v termínu.
Blanka si nechala projít věci hlavou, deska si přečteme, k jakým závěrům došla.

Kapitola: 

Je potřeba jít na věci metodicky. V počítači jsem měla uloženy všechny Magdiny texty. Vložila jsem je do jednoho sloupce tabulky a vedle psala, jak to bylo ve skutečnosti. Uvědomila jsem si, že ta shoda je opravdu pozoruhodná. Pořád jsem si však nechtěla připustit, že by Mugambi... Nechtěla jsem, aby to tak bylo, jenže... Magda je přece taková pečlivka, už tenkrát mi mělo být divné, že dělá úkoly na poslední chvíli.
Zvedla jsem telefon: „Magda to ví?“ zeptala jsem se bez pozdravu.
„Naštěstí ne,“ odpověděla mi paní Valerie bez slyšitelného zaskočení. „A ano, děkuji za optání, jsem teď sama, takže o tom můžu mluvit.“
Trochu jsem si oddechla. Protože představa, že by to Magda všechno dělala schválně, s kdovíjakým úmyslem, se mi nelíbila ani za mák.
„Jak je možné, že ji to nenapadlo?“
„Myslí si, že je obdařená mimořádnou intuicí. Netuší, že je to obráceně. A znovu opakuju. Naštěstí.“
„Co kdybychom jí to řekly?“ zeptala jsem.
„Ne!“
„Proč ne?“
„Magda je hodná holka, ale nejsem si jistá, zda existuje člověk, který by odolal, když ví, že má ve svých rukou moc měnit lidem osud. Mohla by to dělat ve snaze lidem pomoct, ale to prostě nejde. Lidem není možné pomáhat nějakými čary máry. Pokud víte, že to dokážete, můžete napáchat nedozírná zvěrstva,“ dodala trpce.
Z toho, co právě řekla, jsem vytušila, že Magda není první s takovou schopností, koho paní Valerie potkala.
„Někoho podobného znáte,“ řekla jsem s jistotou.
„Znala jsem... Jenže si nejsem jistá, zda vám o tom chci vyprávět. Je už to dávno. Pojďme se raději pobavit o tom, co podnikneme s Ignácem, a jak přesvědčíte Magdu, aby začala zase psát něco méně reálného.“
Byla jsem nezřízeně zvědavá, ale rozhodla jsem se to zatím nechat být. Pokusím se to z ní vytáhnout později. Něco mě napadlo.
„Proč bych vlastně měla přesvědčovat Magdu, aby psala něco reálného. Vždyť by stačilo ji přesvědčit, aby psala to, co si budeme přát, aby psala.“
Hlas měla najednou ostrý jako břitva.
„To neuděláte! Opravdu to není něco, s čím by bylo dobré si zahrávat.“
„Ale...“
„Ne!“
Vzpomněla jsem si na Mugambiho a zasnila se nad možností, že by mi Magda přičarovala nějakého úžasného mužského. Valerie mi viděla až do žaludku.
„Vážně byste chtěla chlapa, který s vámi bude jen proto, že mu to kdosi ‚přikázal‘?“
Otřásla jsem se. Znovu jsem si vzpomněla na Mugambiho. Jenže jsem si vzpomněla i na vášeň, kterou jsem s ním prožívala. Možná, že alespoň na chvíli by to nebylo špatné. Ovšem nemínila jsem se s tím Valerii svěřit. Raději jsem se rozhodla převést řeč jinam.
„Co tedy vlastně po mně chcete?“

Komentáře

Obrázek uživatele mila_jj

No, toť otázka, co dámy provedou.
Ten systematický způsob ověření domněnky mne velmi pobavil, protože bych to asi udělala naprosto stejně. :)

Obrázek uživatele KattyV

No samozřejmě, to je přece jediný rozumný přístup. :D

Pokud jde o to, co dámy provedou, toho se sama bojím.

Obrázek uživatele Tora

No, ještě že to Magda neví :) kdoví,co by byla schopna provést :)

Obrázek uživatele KattyV

Tak pevně doufejme, že se to nedozví.

Obrázek uživatele mila_jj

No právě, v jejím případě by za tím byly ty nejlepší úmysly, ale čím je dlážděná cesta do pekla?

Obrázek uživatele KattyV

Máš naprostou pravdu.

Obrázek uživatele Arenga

Taky jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál. A taky na to, jakou neblahou zkušenost s tím už Valerie má.

-A A +A