Ve spárech Raků - XXX.

Obrázek uživatele Bídák
Úvodní poznámka: 

Dnešní část je taková, spíše dialogová. Možná i proto se protáhla na délku, na kterou u mě nejste zvyklí. Snad vás to neodradí, nebo neunudí k smrti...

Kapitola: 

Dryn mlčel. Pozoroval Horu a přemýšlel, co vše mu má říct. Bylo mu jasné, že bude muset říct pravdu. Netušil jak je to možné, ale byl si sakra jistý, že by Hora poznal, kdyby si vymýšlel.

„Zajímalo tě někdy, jak Raci doplňují svůj stav?“ zeptal se a snažil se tvářit klidně. „To takhle přepadnou vesnici, naženou lidi na jedno místo a vesnici pak zapálí. Hlídají všechny únikové cesty a každý, kdo se chce dostat ven, je na místě zabit. Tedy, skoro každý. Pokud se o to pokusí nějaký malý kluk, postaví se mu do cesty. Pokud se to dítě snaží s nimi bojovat, nechají si ho. A když je jich víc, než jeden, nastane pro ta děcka doslova peklo.“

Dryn se odmlčel. Nechtělo se mu popisovat, co přesně ty děti čeká. Hora ho do ničeho nenutil. Jen seděl a vyčkával, až Dryn bude pokračovat. Balík zatím donesl talíř s nakrájenou šunkou, sýrem a nakládanou zeleninou. Před každého položil talíř s kusem chleba a než si sedl, všem dolil pivo.

Dryn se zhluboka nadechl a pokračoval. A najednou nedokázal přestat. Vyprávěl o první noci, která ho potkala, o tom, jak se zoufale snažil držet své lidskosti, o kterou stejně dávno přišel. Jen si to nedokázal přiznat.

A pak jeho vyprávění sklouzlo k malému Tobymu a k úkolu, který Dryn dostal. Díval se Horovi do očí ve chvíli, kdy mu říkal, že ho musí zabít, a ve tváři se mu nehnul jediný sval.

„Víš, možná bych ti i věřil,“ prohlásil Hora a dopil pivo. „Vážně. Ten příběh zněl dokonale. Jen si udělal jednu malou chybu. Vybral si špatnou vesnici.“

„O čem to meleš?“ zamrkal překvapeně Dryn.

„O vesnici, ze které máš údajně pocházet. Víš, v Pomíjivou sice Raci vypálili, ale nikdy v ní žádný Dryn nebydlel,“ dodal Hora a z tváře mu zmizel klidný výraz, který dokázal udržet po celou dobu vyprávění.

„Kdybych tam nikdy nežil, tak jak bych mohl vědět, že se jmenovala dřív Šeptavá? Název měla od šepotu, který vydávaly okolní lesy, když se jimi proháněl vítr. Lesy, jejichž část byla vykácena a v těch místech se našlo naleziště stříbra. Kterého ale bylo tak málo, že bohatství, o kterém najednou celá vesnice začala snít, zmizelo jak pára nad hrncem. A protože šepot z lesů už nepřicházel a bohatství nebylo, přejmenovali lidé osadu na Pomíjivou. A že místní farář se k víře dostal ve chvíli, kdy jako kluk spadl ze skály a když se po týdnu probral z bezvědomí, nikdo už mu nedokázal vyvrátit, že ho zachránili draci? Anebo třeba, že místní truhlář byl zvláštní tím, že miloval čtení tak moc, že si doma v jedné místnosti postavil vlastní knihovnu a nakupoval do ní jakoukoliv knihu, kterou se mu podařilo sehnat?“

Hora překvapeně zalapal po dechu. „Kolik dětí měl ten truhlář?“ zeptal se a Dryn si uvědomil, že se mu do očí hrnou slzy.

„Dvě. Dcera mu umřela, když jí bylo deset, na spálu. O rok později se mu narodil syn. Žádné další dítě už nechtěl,“ odpověděl Dryn.

„Jak to všechno můžeš vědět? Kdo ti to vyprávěl?“ hles tiše Hora. „Řekni mi, jak se ten kluk jmenoval?“

„Vždyť už jsem ti to říkal! Chtěl jsem utéct z té vesnice. Od těch plamenů. Zastoupili mi cestu a já se s nima pral. Tak mě popadli a odvezli! A co je sakra do jména nějakýho usmrkance?“ odsekl mu Dryn.

„Jak se ten kluk jmenoval?! A jak se doopravdy jmenuješ ty sám?“

„Ten smrad se jmenoval Horác a celé dětství mi lezl na nervy. Pořád měl v ruce knížku a říkal, jak nám bude číst, když to neumíme. Jednou jsem mu tu knihu vzal, praštil ho s ní a pak ji hodil do řeky. „Proč si to udělal Darene? Táta bude naštvaný.“ Sice jsem za to pak dostal řemenem, ale stálo to za to.“

„Daren? Pekařův syn Daren?“ vydechl Hora. „To nemůže být pravda. Lžeš! Nemůžeš být Daren. Nemůžeš být jedním z nich.“

Tentokrát to byl Dryn, kdo překvapeně zamrkal. Celou dobu měl pocit, že mu Hora někoho připomíná a konečně mu došlo koho. Vypadal úplně jako jeho otec.

„Horáci?“ zašeptal nevěřícně.

Ticho, které zavládlo v místnosti, přerušilo jen zavrzání židle. Balík se zvedl a odešel pryč, aby se během chvíle vrátil s lahví a třemi kalíšky.

„Myslím, že dneska budeme potřebovat silnější pití,“ prohlásil a každému naplnil kalíšek pálenkou. Hora ani Dryn neprotestovali.

Komentáře

Obrázek uživatele Killman

Pěkně se rozpovídali. A bylo to zajímavé.

Obrázek uživatele Bídák

Jo, trochu se mi utrhli ze řetězu.
Celkově teď asi budou mít víc prostoru. Konec se blíží a mají málo času vyřešit.

Obrázek uživatele ef77

Ach!

Obrázek uživatele Bídák

Výstižný komentář.

Obrázek uživatele Tora

No teda. To je setkání, po letech. Uf. Co teď.. Nějakou lest? Doufám.

Obrázek uživatele Bídák

Nějaká ta lest by se hodila.

-A A +A