30. část - Něco za něco

Obrázek uživatele Tora
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

V minulých dílech Gonny a Sheila, strážci rozhraní, našli v kryptě kaple téméř zbouraného zámečku v Maříži tajemnou skříňku. Nyní hledají v Brně paní Švecovou, od které Gonny koupil hodinky se souřadnicemi prostupu a úkrytu skříňky. Paní Švecovou objevili v nemocnici, kde se octla zřejmě po hádce se svým synovcem. Posléze našli i synovce a snaží se zjistit, kdo a proč měl o ty zvláštní hodinky tak eminentní zájem...

Kapitola: 

„Tak já bych to s dovolením zopakoval,“ podíval se Gonny na pobledlého mladíka. „Máte kamaráda malíře, připravoval jste mu katalog k jeho výstavě. Napadlo vás moderní obrazy doplnit fotografiemi starých užitkových předmětů a mimo jiné jste nafotil i hodinky vaší tety, a to v různých pozicích – s otevřeným víčkem, zavřené, postavené. Návrh se malířovi líbil, takže jste se dohodli, vy jste mu originály fotek a negativy za mírný obolus přenechal a katalog šel do tisku.“
Jiří Švec přikývl.
„Kde všude byl k mání a kolik výtisků bylo?“ zeptala jsem se.
„Moc ne,“ hlesl mladík. „Von néni žádné Pikáso a neměl moc prachů. Udělal jsem jich jen asi padesát, na vernisáž.“
„Všechny se prodaly?“
Umělecký fotograf zavrtěl hlavou. „Ne. Když lidi zmerčili, co to fachčí, tak to většinó zabalili. Prodal jich asi třicet, pětatřicet.“
„Máš nějaký? Jestli ano, můžeš nám jeden věnovat?“
„Někde budó,“ přikývl Švec. Gonny jen ukázal bradou a mladík vstal a otevřel jedno ze šuplat. Vyházel jeho obsah na zem, prohrábl ho a pak vytáhl tři slabé sešitky. Jeden mi podal. Z přední strany na mne hleděl nevýrazný mladý muž, pokus o plnovous vypadal spíš směšně než důstojně. Obrátila jsem pár stránek. Moderní obrazy byly většinou akty, ne moc podařené. Protažené hlavy, neodpovídající proporce – doma bych je mít nechtěla. Kombinace s černobílými fotkami starých předmětů jim kupodivu neuškodila, spíš naopak. Mladý Švec měl opravdu cit pro umění. Povzdechla jsem. Rozevřené hodinky byly k vidění několikrát, a při bližším pohledu jsem i já na některých zvětšených fotkách rozeznala znak a souřadnice.
Přisunula jsem katalog ke Gonnymu a poklepala na inkriminované fotky.
„Mohl to vidět kdekdo.“
„Proč by pak ale chtěl ty hodinky?“ podivil se Gonny.
„Třeba je v nich ještě něco dalšího, čeho sis nevšiml,“ pronesla jsem pomalu.
„Myslíš?“ protáhl Gonny. „Je fakt, že já už je pak neprohlížel…“ Vytáhl je z kapsy a položil před sebe na stůl. Pak si uvědomil, kde jsme, hodinky zase schoval a obrátil se znovu na Švece.
„Znáte toho člověka, co je od vás chtěl koupit?“
„No sichr. Teda znám ho vosobně, to jo, ale jako kámoš to néni, jen ho znám.“ Podíval se po nás, pak vzal papír a tužku a napsal jméno a adresu. „Až se Ričí domákne, že sem ho prásknul, tak mě sejme,“ povzdechl si a přistrčil papír ke Gonnymu.
„Jestli ti můžu něco doporučit,“ zasunul si Gonny papír do kapsy a vztyčil se nad mladíka, „zajdeš ještě dnes za tetičkou do nemocnice. Doneseš jí bonboniéru nebo čokoládu, a budeš na ni hodný. Sakra hodný. Protože jestli zjistím, že jsi na ni křivě třeba jen pohlédl, tak si tě najdu. Ber to tak, že pokud se tetičce cokoliv zlého a nepředvídaného stane, můžeš za to ty. A já ti to pak spočítám, to je na beton, kapišto?“
„Ale… já fakt nechtěl,“ lezlo z Uměleckého fotografa jak z chlupaté deky. „Vona furt mlela cosi o slibu a daném slově a kerési cosi… Tak sem se rozkřik, no. A vona se lekla, zapackla a zahučela na zem. A na krev já su vysazené… Udělalo se mi blbě, musel sem pryč, jinak bych lehnul vedle ní. Dole sem brnkl z první budky do nemálu a počkal, až doletí hókavá. Pak sem klapal na kér, no.“
„Cože?“ vyvalila jsem oči. „Klapal? Co to?“
„Šel sem dom, no,“ vysvětlil s povzdechem mladík. „Jakože sem,“ upřesnil.
Zavrtěla jsem hlavou a zvedla se též k odchodu. Zamířili jsme do Gonnyho bytu, abychom probrali vše, co jsme se dozvěděli a podívali se na zoubek hodinkám.
Vlastně jsme, jak se v Brnisku sluší, klapali na kér.

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

Dobrej závěr. A velmi uvěřitelná kapitola

Obrázek uživatele Tora

Díky. To pátrání jim moc neodsýpá, ale znáš to... než se k něčemu doberou, to trvá.

Obrázek uživatele mila_jj

Kdopak všechno viděl ten katalog na výstavě... já ti mám takové temné tušení, tak se ukáže, jestli je pravdivé. No a Gonny možná neudělal dobře, že hodinky u synovečka vytáhl - na toho stačí hóknout a všechno prolátne, vo tom žádná.

Obrázek uživatele Tora

Synoveček je moučka, ten je rád, že je rád :) ale temné tušení měj, ono možná bude pravdivé.

Obrázek uživatele mila_jj

To si ráda počkám. :)

Obrázek uživatele KattyV

Já teda žádné temné tušení nemám, bo sem úplně tupá. :D
Ale kapitola je skvělá, takže já si počkám a užiju si i bez temného tušení.

Obrázek uživatele Tora

:) nejsi tupá, ale jak se to čte takhle rozkouskovaně, tak to není tak jednoduché. A díky.

Obrázek uživatele Arenga

To je týpek, ten Švec... Ale věrohodný, to jo. Celé je to dobré a čte se to úplně samo.

Obrázek uživatele Tora

tak to jsem moc ráda,že se to dobře čte :) zatím pátrání moc neodsýpá, no.

Obrázek uživatele Killman

Ono se zdá, že to neodsýpá, když je to takhle po týdnech, ale číst to za sebou, tak by to bylo v pohodě. A vlastně nemají moc kde sejít z cesty.

Obrázek uživatele Tora

vid, já vždycky u každé padesátky musím kouknout kousek dozadu, strašně se mi to vykouří za týden z hlavy... číst to najednou by byla paráda u většiny kousků tady.

Obrázek uživatele neviathiel

Pátrání neodsejpá, ale kapitola ano!

-A A +A