30. Cesty k sobě

Obrázek uživatele Regi
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Konec předchozí kapitoly:
George přikývl. „Jo, souhlasím. Sednem si na to večer. Já teď taky musím dolů do obchodu.“
Lenka se natáhla pro tašku s malířskými potřebami. „Takže večer. Já se zatím pustím do opravy tvého portrétu, Frede.“ Pak se ale usmála a zavolala na odcházejícího Rona. „Nemohl bys přivést i Hermionu, pokud bude mít čas? Řekla bych, že nám může být v téhle věci docela užitečná.“

Kapitola: 

Ron odešel zpátky do práce, George dolů do obchodu a Lenka nezávazně klábosila s Fredem, zatímco opravovala poškozenou malbu modrého křesla na jeho portrétu. Dalo to trošku víc práce než drobná prasklinka na jeho zápěstí. Tu měla hotovou za chvíli. Fred ale teď musel nějakou dobu sedět bez hnutí, dokud barva neuschne.
Vtom strčila hlavu do dveří Tira. „Jejda, slečno Lenko, slečna je tady a já ji hledala u ní doma. Nechala jsem tam slečně Lence oběd. Ale slečna se nemusí bát, jídlo nevystydne, Tira obalila talíř ohřívacím kouzlem. Teď ještě zanese něco malého panu Georgeovi, i když pan George říkal, že vůbec nic nechce jíst, Tira myslí, že…“
„Tiro!“ utnul Fred hlasitě skřítčino drmolení. „Co kdybys všechno prostřela tady v kanceláři a Georgeovi řekla, že Lenka právě teď skončila s prací a poobědvá s ním?
Tira zmlkla, vykulila oči a pak to šlo ráz na ráz. Několikrát zmizela a zase se objevila, párkrát luskla prsty, a uprostřed kanceláře stál stůl prostřený dokonale jako v té nejlepší Londýnské restauraci.
Za okamžik George opravdu přišel nahoru, Lenka si zašla umýt ruce od barev, a oba se posadili ke stolu.
Po naprosto skvělém obědě Lenka poděkovala Tiře i Georgeovi, ještě naposledy překontrolovala Fredův portrét, posbírala věci, rozloučila se s tím, že se opět uvidí večer, a přemístila se.
„Brácho, ty vole, co to mělo znamenat?“ praštil Fred zdravou rukou do područky právě opraveného křesla. Myslíš, že nevím, že máš ve stole v šupleti Lenčinu školní fotku? Že nevím, proč jsi do obchodu přebral úplně nelogicky malířský sortiment? Že nevím, že jsi do ní cvok už od doby, co mě malovala? A teď, když je jasné, jak to bylo s tím blbem Scamanderem a když ti takhle přichystám super příležitost, abys s ní byl sám, necháš tu holku odejít jen tak? Ani ji nepozveš na rande?“
„Sám? Že jsem s ní byl sám? A kdo mi celý oběd funěl za krk?“
„Noo, já se přece nesměl ani pohnout, musel jsem čekat, až zaschne ta barva…“
„Jasně, hlavně že se máš na co vymluvit. Co kdybys přiznal, že jsi zvědavý jak opice.“
Fred si ohmatal zápěstí. „Jo, už je to suché. A jasně, že jsem zvědavý. Taky bys byl, kdybych si našel holku, ne?“
„To bych teda byl. Ale zatím si nikdo nikoho nenašel. Vím já, jestli by vůbec měla Lenka zájem?“
Fred obrátil oči v sloup. „Můj živý bratře. Začínám mít pocit, že ti tou dírou, kde jsi dříve míval ucho, pomalu vytéká mozek. Přece když to nezkusíš, nebudeš to vědět, ne?“

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

Upřímně, taky bych případné návrhy radši přesunula jinam :-)

Obrázek uživatele Tora

Jo, před zvědavým byť namalovaným bráchou, tuhle, to se mu nedivím, taky bych radši soukromí!

Obrázek uživatele mila_jj

No, myslím, že mu uchem mozek nevytéká. :) Ale všimla jsem si toho až teď a s těmi barvami mi to taky dřív nedošlo. Jestli nejsem ta čtenářka raněná slepotou.

Obrázek uživatele Arenga

Namalovaná kuplířka mne teda dost pobavila ;-)
Ale Georgovi se nedivím, že tuhle příležitost využít nechtěl ;-)

Obrázek uživatele Wee-wees

Hele, nic proti romantické vložce, ale jsem zvědavá, jak tohle za dvacet kapitol hodláš uzavřít. Vždyť se to teprve rozjíždí! :)

Obrázek uživatele KattyV

Hlavně, že se má Fred na co vymluvit. Prý - nemůžu se hýbat - pche. To mu tak věřím.

-A A +A