26 Schody
Omlouvám se, ale nějak jsem se zasekla. Pro ty, co už samozřejmě dávno netuší, o čem byla řeč, a třeba by ještě měli zájem o pokráčko, připomínám, že jsme opustili Ondřeje Jandáka v situaci, kdy si uvědomil, že Lada sleduje jakési vlastní cíle.
Ondra opatrně scházel po kluzkých dlážděných schodech z Vyšehradu k řece. Nad Vltavou se válela mlha, věže katedrály na protějším břehu málem splývaly s šedou oblohou. Vzduch byl cítit kouřem a prvním sněhem.
Protivně sychravé počasí jen zhoršilo Ondrovu už tak špatnou náladu. Nepřetržitý proud aut na nábřeží mu dneska připadal otravnější než jindy.
„Kam se pořád všichni ženou,“ brumlal si nakvašeně. „Kdyby tušili, že já tady kvůli nim potím krev, aby je nesežrali běsové, nevysávali je upíři ani se na ně nevrhaly wyverny. Ale kdepak, oni se jen naloží do auťáků a smradí nám do oken!“
Popravdě se zas tak moc nepředřel, během dopoledne jen sepsal pár lejster a přeskládal nějaké složky, přijal jedno hlášení o výtržnosti a vystavil příkaz k pokutě, a to bylo asi všechno. Právě šel na oběd a uspokojení z dobře vykonané práce se schovávalo stejně dokonale jako slunce za těžkými mraky.
Nedařilo se mu vypudit z hlavy brouka, kterého mu tam nasadil starý matrikář. Proč, proč, proč, omílal si pořád dokola. Napadalo ho jedno vysvětlení absurdnější než druhé a všechny vzápětí zavrhoval. Kdyby měl žárlivou manželku… nebo sám s něčí manželkou něco měl… kdyby řešil nějaký velký případ na vraždách, na pašování nebo na jakémkoliv jiném oddělení než na utajování, kdyby aspoň jeho práce na nejnudnějším oddělení z celého Vyšehradu nespočívala v úmorném oběhávání a papírování… co na tom u sester může někoho zajímat natolik, aby na něj nasadil sledovačku?
Na zvadlé trávě za zábradlím se povalovala prázdná láhev od nějakého sirupu. Bordel všude! Ondra znechuceně utkvěl pohledem na nálepce s růžovými malinami a strnul s nohou ve vzduchu.
Maliny…
Krucinál, něco s malinami včera bylo.
A vtom si vzpomněl. Když Lada přišla na poštu, vyptávala se na Ladislava Malinu. Později v rozhovoru s Ondrou už se nezmínila, ale Ondra to jméno znal.
Navzdory lezavé zimě ho polil pot.
Rázem se otočil a upaloval zpátky nahoru.
Byl tenkrát zaměstnaný na oddělení sotva rok, když se objevila ta pitomá brožurka, z níž bylo zřejmé, že někdo prolomil utajení. Začali věc řešit, jenže vzápětí vypukl skandál s černou sanitkou. Jedna z největších afér v čarodějnické komunitě za poslední půlstoletí. Dmýšek, Ondrův šéf, tehdy úzce spolupracoval s oddělením vražd a nevěděl, kam dřív skočit, a vůbec celý Vyšehrad byl vzhůru nohama. Shánění důkazů a zatýkání podezřelých pod tlakem rozčilené kouzelnické veřejnosti vyžadovalo účast každého, kdo mohl aspoň trochu pomoci.
Tady patrně vězí zakopaný pes.
Protože brožurku nechal na starost Ondrovi a jemu se vůbec nechtělo jednat s nějakým obskurním obyčejným vydavatelem, shánět po všech čertech hloupé brožurky a dohadovat se s jakýmsi pisálkem. Vývoj kolem černé sanitky ho pochopitelně zajímal mnohem víc, a tak jen poslal strážníkům rutinní příkaz k zabavení závadného materiálu.
O něco později se Dmýšek o případu letmo zmínil v tom smyslu, že ze spisu zjistil, že všechno je uzavřené a v pořádku. To byla v zásadě pochvala a Ondra ho při tom nechal, ačkoliv neměl ponětí, kdo a jak věc uzavřel.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je zajímavé. Takže to
To je zajímavé. Takže to nakonec on odfláknul... A teď už jen co se skutečně stalo :)
To bude ještě komplikovaný.
To bude ještě komplikovaný. Blbý je, že já vím, co se stalo, ale nevím, jak to napsat. A to mám příště ještě půlit :-(
To půlení nakonec není tak
To půlení nakonec není tak těžký jak to zprvu vypadá :)
Stačí někoho roztrhnout jako
Stačí někoho roztrhnout jako hada. :)
No páni, tak Ondrovi to aspoň trochu došlo? Doteď mi připadal - promiň - moc zahleděný do sebe, aby mohl objektivně přemýšlet. Věřím, že to sepíšeš tak, že budeme všichni mrkat na drát. To dáš, a skvěle.
Právě taková očekávání mě
Právě taková očekávání mě plní děsem ;) ale děkuju za důvěru
Však Ondra je do sebe zahleděný pořád: vůbec ho nenapadlo, že Lada nejde po něm.
Ano, máme zájem o pokračování
Ano, máme zájem o pokračování!
Jen prosímtě v příštím díle nepřepul Ondru :o)
To je milé, že máte zájem o
To je milé, že máte zájem o pokračování. Tak já se vynasnažím a snad z toho Ondra vyjde bez větší úhony :-)
ehm, klidně ho přepul ;-)
ehm, klidně ho přepul ;-)
mně osobně začíná dost jít na nervy ;-)
a zájem o pokráčko rozhodně mám
Tak to je dobře, že ti jde na
Tak to je dobře, že ti jde na nervy, on to tak má s většinou lidí
Obávám se, že v jeho případě
Obávám se, že v jeho případě je pravděpodobnější, že ho někdo přepůlí než přefikne
Taky se hlásím k těm, co mají
Taky se hlásím k těm, co mají zájem.
Líbí se mi, jak je všechno zlé pro něco dobré a Ondra si díky neuklizeným odpadkům vzpomněl. :-)
Díky. Jo, takový asociace
Díky. Jo, takový asociace totiž mívám taky. A někdy šílím, protože si nemůžu vybavit, jak jsem vlastně k něčemu došla
Čtu to ráda a čekala jsem na
Čtu to ráda a čekala jsem na pokráčko.
Tak kdopak nám ten odfláknutý případ tak urychleně uzavřel, hm. Jsem zvědavá, zda se Ondra takhle zpětně ještě k něčemu dostane. A když, tak k čemu.
To jsem ráda.
To jsem ráda.
Ono je to složitý. A trochu se bojím, aby to tím natahováním nezačala být nuda, protože oni pořád jen choděj a někoho se ptají, jenže jak jinak můžou něco zjistit, že jo. Přesně ten důvod, proč normálně nic nezveřejňuju, dokud nemám pocit, že je to hotový.
no hele já to mám podobně, co
no hele já to mám podobně, co si budem povídat :)
Pod sledovačkou jsem si
Pod sledovačkou jsem si okamžitě představila stopovací kouzlo :)
Ale maliny jsou zajímavý. Mně by se tahle asociace nikdy nespojila.
A ještě jednou, Ondra mě zase překvapil svou tupostí! To ani nebyl zvědavý?
Na Malinu zvědavý nebyl,
Na Malinu zvědavý nebyl, radši přicmrndával u černý sanitky, protože co si budeme povídat, mordy jsou vždycky atraktivnější než nějaká úředničina. Pak to pustil z hlavy, přece jen už je to pár let, no a teď ho to dohnalo.