27. část - Povedené rybízek

Obrázek uživatele Tora
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

V minulých dílech Gonny a Sheila, strážci rozhraní, našli v kryptě kaple téméř zbouraného zámečku v Maříži tajemnou skříňku. Doufali, že v ní bude Hvězdná kniha, ale bohužel marně, skříňka byla prázdná. Opustili tedy Slavonice a ve vlaku do Brna přemítali, co budou dělat dál. Sheila cestou objevila ve skříňce tajnou schránku, ve které byl seznam Hledačů a řetízek s přívěskem.

V této části je předepsané ROZPŮLENÍ. Pravda, hodilo by se dřív, krásně by se půlila třeba rewanijská bestie. Tak holt budeme muset rozpůlit něco jiného...

Kapitola: 

Vysoký činžák, schodiště vedoucí na pavlače. Uprostřed dvora vlající běloskvoucí cíchy, pýcha to šikovné hospodyňky, a já vnímala za každým oknem nejméně dvě zvědavé oči. Pomalu jsme stoupali vzhůru, prošlapané schody vrzaly, oblýskané zábradlí jemně hladilo dlaň. Kdesi bouchly dveře, z útrob domu zazníval dětský pláč.
„Kde bydlí?“ zeptala jsem se tiše Gonnyho.
„Nahoře, u půdy,“ ukázal prstem nad sebe. „Maličká garsonka, místa jak na pětníku. Ale paní Švecová je sama, má jen papouška a kočku. Mnozí jsou na tom hůř.“
Přikývla jsem. Stát, který nedávno bezostyšně zrušil soukromé vlastnictví, převzal prakticky všechny činžovní a bytové domy do svého majetku. Bývalým majitelům zbyly jen oči pro pláč a v lepším případě výměr na trvalé užívání jedné bytové jednotky nebo její části. Nové domy se prakticky nestavěly, takže se v bytech tísnily rozvětvené rodiny. Pokud měl někdo štěstí, že kdysi vlastnil byt rozlehlý, dlouho se neradoval. Místní národní výbor mu ho bez velkých cirátů komisionálně rozpůlil či rozdělil na více částí, do kterých dosadil nájemníky a vůbec se neptal, zda s tím původní majitel souhlasí. Bytová situace v Brně, stejně tak jako v Praze či Plzni, byla opravdu tristní. Mít pro sebe maličkou garsonku byla vlastně docela výhra.
Konečně jsme vystoupali až nahoru pod střechu a zastavili se před prosklenými dveřmi. Sklo zevnitř zakrývala kostkovaná látka, okno vedle dveří pro změnu hustá záclona. Gonny zaklepal. Byt byl tichý, závěsy nehybné. Gonny zaklepal znovu, hlasitěji. Ticho zesílilo.
„Není doma,“ pokrčila jsem rameny. „Šla na nákup nebo na drby.“
Gonny stiskl rty. Promluvil až po chvíli: „Víš, Šej, ona to ho už moc nenachodí. Sotva přejde kuchyň. Nakupovat jsem jí chodil já, nebo sousedi.“
„Odkud ji znáš?“
Pohodil hlavou. „Potkal jsem ji už kdysi dávno, to ještě byla v pohodě. Dole v parku. Krmila ptáčky. Jakýsi opilec se do ní začal navážet. Zastal jsem se jí, slovo dalo slovo… Byla fajn. Taková… hodná. Smířená. Asi mi jí bylo líto nebo co. Nevím.“
Ale já věděla. Nemívali jsme moc lidských přátel. V běhu času jsme je vždy ztratili, dřív nebo později. Oni stárli, my téměř ne, nedalo se s nimi přátelit dlouhé roky, začali by tušit, že se něco děje. Bude to znít hrozně, ale u starých lidí se tento problém často časem vyřešil sám. A Gonny měl lidi rád, rád s nimi probíral jejich problémy, starosti, rád jim pomáhal. Možná mu chyběli rodiče, které prý nikdy nepoznal, kdoví.
Z přemítání mě vyrušil vysoký hlas rozložité ženštiny, která se vynořila z vedlejšího bytu.
„Mózujete staró Švecovó?“
Měla jsem sto chutí říci, že ne, že jdeme za jejím papouškem, ale Gonny mě předběhl.
„Ano. Nevíte, zda je doma?“ obrátil se na rozložitou dámu s šátkem uvázaným na turban.
„Néni, mladé pane,“ zavrtěla naše informátorka důležitě hlavou. Pak se turban naklonil na stranu a paní si Gonnyho důkladně prohlídla. „Sem vás tady už merčila!“ zapíchla mu ukazovák do hrudníku. „Vy už ste se tu párkrát córal! Nosil jste jí nákup, ne? Amálka o vás hantýrovala moc hezky, to zas jo. Prý jste jí helfnul kdesi v parku, ste to vy?“
Gonny přikývl, ale než stačil něco odpovědět, rozložitá madam se napřímila, vrazila si zaťaté pěsti v bok a spustila: „Byl tady ten její synoveček, víte? Pěkné sígr! Jakési fotograf poťapané. Pcha. Přízeň! Naposledky se dost hádali. Slyšela jsem je až dom. On křičel, Amálka bečála. Posílala jsem starého, aby ho vylifroval, ale ten? Prý co si navařila, to ať si stlačí. Měl z konópka fedry.“
„Synovec?“ přerušil Gonny staccato její řeči.
„Jo,“ kývla hlavou. „Takové…“ stiskla rty a přemýšlela. „Póvl!“ vyhrkla nakonec. „Chodil si za ní pučovat háky. Jako…“ podívala se po našich nechápajících obličejích. „Kačáky. Peníze. Povedené fagan, jen co je rovno.“
„A kde je paní Švecová teď?“ zeptal se Gonny. V jeho hlasu jsem postřehla starost a obavy.
„Ve špitále, mladé pane, U milosrdnéch,“ vzdychla sousedka.
„V nemocnici? Co se stalo?“
„Nemám šajnu. Našla jsem ji na zemi. Přijela hókačka a vodvezli ji sebó.“
„Kdy?“ Gonny zaťal pěsti. Uchopila jsem ho jemně za paži, ale setřásl mě. „Kdy se to stalo? Jestli jí ublížil ten kluk, já si ho najdu!“
„Je to tak dva dny. Eště sem za ní ani nebyla, nebylo kdy. Ale zajdu, zajdu.“
„Děkuju.“
„Esli za ní dete, hókněte jí, že kočku i papócha mám u sebe. Majó se fajnově.“
Gonny přikývl a už rázoval po schodišti dolů, ani jsem mu nestačila. Dobíhala jsem ho na ulici a jen slyšela, jak drtí kletby mezi zuby.
„Jestli jí ublížil,“ promluvil, když mě uslyšel vedle sebe, „tak se neudržím.“
„To nesmíš,“ vyhrkla jsem. „Podívej se, jak jsem dopadla já. Nesmíme lidem ubližovat, vždyť to znáš!“
„Já mu nic neudělám,“ procedil po chvíli Gonny mezi zuby. „Já ne.“

Komentáře

Obrázek uživatele kytka

Perfektní kapitola, obdivuju hantec. O starou paní se bojím.

Obrázek uživatele Tora

Děkuji za hantec, snažila jsem se :)

Obrázek uživatele Regi

Jejda nářečí! Však mě znáš. Ať je jakékoli, moc mě baví. Ale podobně jako Kytka, mám obavy o paní Švecovou.

Obrázek uživatele Tora

Jsem ráda, že pobavil. Je to takové zpestření :)

Obrázek uživatele Aries

skvělé, úžasně živé

Obrázek uživatele Tora

děkuji, jsem ráda, že líbilo

Obrázek uživatele KattyV

Jo, taky se o starou paní bojím. Snad bude v pořádku. A doufám, že hajzlík synovec dojde spravedlivé odplaty.

Obrázek uživatele Tora

Uvidíme, uvidíme... hele přepůlený nejsou, tak je to zatím ok

Obrázek uživatele mila_jj

Copak má Gonny za lubem? Mimochodem, to půlení je zapracováno naprosto nenásilně a pravdivě.

Obrázek uživatele Tora

Díky moc. Já vím, že to tak bylo, četla jsem o tom kdysi nějaký příběh, tak jsem si vzpomněla.

Obrázek uživatele Killman

To jsem zvědav, co mu provede. A kočka a papóch to snad vydržej :)

Obrázek uživatele Arenga

Moc se mi to líbí, je to úžasně živé, zvlášť sousedka s turbanem.
A zase víme něco víc o Gonym, jsem zvědavá na pokračování.
A mám takový pocit, že synoveček možná není až tak úplně synoveček...

Obrázek uživatele Tora

Moc díky :) tak čas tam není přesně určen, tak možná přišli zrovna v úterý :) budeme se tak tvářit. Synoveček je synoveček, to zas jo. Prostě povedené synoveček...

Obrázek uživatele neviathiel

Drsný.

-A A +A