Ve spárech Raků - XXV.

Obrázek uživatele Bídák
Úvodní poznámka: 

A jsme v půlce. Vážně začínám potřebovat plán na zbytek příběhu, abych to vůbec stihl dopsat...

Kapitola: 

Dryn chtěl co nejdřív vypadnout z toho místa, jen aby nemusel koukat na to, co provedl. Byl tu ale stále Rylan. Byl celý bledý v obličeji a sotva lapal po dechu.

„I kdybych měl obě nohy, do nejbližší vesnice to je dva dny chůze. A tolik času nemáš,“ pronesl Dryn a posadil se vedle Rylana.

„Podcenil jsem tě, mrzáku,“ vydechl Rylan.

„Můžu se zvednout a odejít. Nechat tě tu a nikdy se neohlídnout. Nebo s tebou můžu zůstat do poslední chvíle. Co si vybereš?“ pokračoval Dryn.

„Rak, kterej má soucit? Tomu nikdo neuvěří,“ zasmál se Rylan, ale smích ho hned přešel a obličej se mu zkroutil bolestí. „Ukonči to. Prosím,“ vydechl a z očí mu vytryskly slzy. Dryn se k němu naklonil, zadíval se mu do očí a pak pevně uchopil jeho hlavu do dlaní.

Jedním trhnutím ukončil Rylanův život.

Komentáře

Obrázek uživatele Killman

Jaký řemeslo si vybrali, takovej maj funus...

Obrázek uživatele Bídák

Líp bych to neřekl.

-A A +A