Ve spárech Raků - XXV.
A jsme v půlce. Vážně začínám potřebovat plán na zbytek příběhu, abych to vůbec stihl dopsat...
Dryn chtěl co nejdřív vypadnout z toho místa, jen aby nemusel koukat na to, co provedl. Byl tu ale stále Rylan. Byl celý bledý v obličeji a sotva lapal po dechu.
„I kdybych měl obě nohy, do nejbližší vesnice to je dva dny chůze. A tolik času nemáš,“ pronesl Dryn a posadil se vedle Rylana.
„Podcenil jsem tě, mrzáku,“ vydechl Rylan.
„Můžu se zvednout a odejít. Nechat tě tu a nikdy se neohlídnout. Nebo s tebou můžu zůstat do poslední chvíle. Co si vybereš?“ pokračoval Dryn.
„Rak, kterej má soucit? Tomu nikdo neuvěří,“ zasmál se Rylan, ale smích ho hned přešel a obličej se mu zkroutil bolestí. „Ukonči to. Prosím,“ vydechl a z očí mu vytryskly slzy. Dryn se k němu naklonil, zadíval se mu do očí a pak pevně uchopil jeho hlavu do dlaní.
Jedním trhnutím ukončil Rylanův život.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Jaký řemeslo si vybrali,
Jaký řemeslo si vybrali, takovej maj funus...
Líp bych to neřekl.
Líp bych to neřekl.