26. část - Když natočíme nejdelší osten ježka...
V minulých dílech Gonny a Sheila, strážci rozhraní, našli v kryptě kaple téméř zbouraného zámečku v Maříži tajemnou skříňku. Doufali, že v ní bude Hvězdná kniha, ale bohužel marně, skříňka byla prázdná. Opustili tedy Slavonice a ve vlaku přemítali, co budou dělat dál. Sheila prohlížela skříňku a vyrušil ji přitom mladý průvodčí.
„Něco vám, slečno, upadlo,“ řekl galantně průvodčí, shýbl se a podával mi kus papíru. „Dobrý den, kontrola jízdenek. Předložte vaše jízdní doklady, prosím.“
Zatím co Gonny hledal jízdenky, já zírala na kus listiny, co mi mladý muž vrazil do ruky, jak uhranutá.
„… ano, do Brna,“ zaslechla jsem Gonnyho hlas.
„Tak to v Kostelci musíte přestoupit. Nemusíte se toho ale bát, máte tam přes hodinu čas,“ sdělil nám průvodčí, pozdravil a odešel.
„Gonny,“ hlesla jsem, když se zavřely dveře.
„Mě bude poučovat, jak máme přestupovat! Já jezdil vlakem, když on ještě tahal kačera! Prý nemusíte se toho bát!“ čechral si Gonny uraženou ješitnost.
„No tak, Gonny, koukej, co mám!“ vnutila jsem mu kus papíru, který mi podal průvodčí.
„Kdes to vzala?“ vykulil oči na vybledlý seznam lidí a adres, psaný drobnými tahy pera. Některá jména byla přeškrtnutá, jiná evidentně dopsaná později, rukopisy i inkousty se dost lišily. „Podal mi to on,“ kývla jsem bradou za mladíkem. Zůstal na mne nechápavě koukat, přesně tak, jak jsem si představovala. V duchu jsem se škodolibě uchichtla.
„Průvodčí? Jak se proboha průvodčí dostal k tomuhle seznamu? Vždyť já některá ta jména znám!“ Klepl rozčileně prstem na dvě přeškrtnutá příjmení. „Tihle dva stoprocentně patřili k Hledačům! Byl jsem u toho, když je…“ Zarazil se. „Co to bylo zač, ten průvodčí? A jak věděl, že ti má dát seznam? A proč ti ho vůbec dával? Jdu za ním, tohle mi musí vysvětlit!“ Vyskočil a hnal se ke dveřím vagónu.
„Počkej přece,“ chytla jsem ho za kalhoty a stáhla zpět. „Vypadlo to odtud,“ ukázala jsem na skříňku. „Jak jsem zmáčkla ten trn. Asi je někde tajná dutina. On ho jen sebral ze země.“
„Jaká dutina?“
„Tady… Otevřela se, ale jak jsem skříňku otočila, víčko zase zapadlo,“ objížděla jsem prstem téměř neviditelnou škvíru.
Nedůvěřivě se na mne podíval, ale pak si sedl a vzal krabičku do rukou. Důkladně si ji prohlédl, pokýval hlavou, nahmatal trn a pokusil se ho zmáčknout.
„Au,“ zasykl. „To nejde.!“
„Ukaž,“ vzala jsem mu skřínku z ruky. „Takhle,“ zatlačila jsem nehtem jako předtím.
Nic.
Zkoušela jsem to znovu, pak i Gonny, nehtem, střenkou nože, nic.
„Když jsi na ten trn mačkala, byla schránka otevřená? Zavřená? Vzhůru nohama? Jak jsi ji držela?“
„Nevím,“ vydechla jsem nešťastně. „A není to jedno? Papír už máme, tak co?“
„Třeba je tam ještě něco dalšího,“ zavrčel Gonny.
„Jo, třeba vzducholoď nebo večeře o čtyřech chodech.“ Mezi řečí jsem pořád různě obracela, otvírala či zavírala krabici a mačkala výstupek. „Zničím si nehty,“ hudrovala jsem do neúspěšných pokusů.
„Je to možný? Bože, ty to vidíš,“ kroutil Gonny hlavou. „Ona otevře tajnou schránku a vůbec netuší, jak to udělala. To se mi snad jen zdá.“
Nestačil ani doříct, ve skřínce slabounce cvaklo a dolní dno odskočilo.
„Podívej,“ vydechla jsem.
Na dně schránky byl vyřezána silueta stromu.
Znak Hvězdné knihy.
Gonny si ho prohlédl a pokýval hlavou. „Tak přece tu asi byla… Něco tam ještě je, koukej!“
V prasklině po straně dutiny se třpytil slabounký zlatě se tvářící řetízek. Opatrně jsem ho vyjmula, prohlédla si postavení krabičky a víčko opatrně zaklapla.
„Víc už tam opravdu není,“ podala jsem skříňku Gonnymu. „Jestli nevěříš, otevři si ji sám.“
Vztekle se na mne podíval.
„Pomůžu ti, chceš?“ nabídla jsem mu. „Když natočíme nejdelší osten ježka tak, aby vyčníval z klece jejím nejširším otvorem, posuneme ježka do poloviny výšky klece. Pak otočíme za vyčnívající osten…“ začala jsem citovat z Gonnyho oblíbené knížky a jen tak tak uhnula pohlavku.
„Šašku,“ zastrčil Gonny krabičku do batohu. Opřel se o sedadlo, přehodil nohu přes nohu a zamyslel se. „Seznam si opíšu a předám Radě. Budou nejlíp vědět, co s tím. Ale nejdřív, nejdřív zajdeme za paní Švecovou. Protože teď mě to právě začalo zajímat ještě víc.“
Přikývla jsem a pohlédla a řetízek, který se mi blýskal v ruce. Kam s ním? Bylo by škoda ho ztratit. Pečlivě jsem si ho prohlédla. Jemná filigránská práce zručného zlatníka, na přívěsku stříbřitě lesklá protáhlá perlička.
Bez dalšího přemýšlení jsem ho vzala do rukou a pověsila si ho na krk. Přesně ho obepnul a bleskotavá perlička se usadila v prohlubni mezi klíčními kostmi, jako by tam byla odjakživa.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
No páni, Gonny má rád knížky
No páni, Gonny má rád knížky pro věčné kluky! Ale pobavila jsem se, otevřít skříňku a nevědět jak... Proč mám pocit, že ten řetízek s perličkou bude ještě moc důležitý?
Myslíš že je to něco jako
Myslíš že je to něco jako Čechovova puška? Kdoví...
Ty víš, ne? :D
Ty víš, ne? :D
My nesmíme ani naznačovat
My nesmíme ani naznačovat přece :)
Mám stejný pocit...
Mám stejný pocit...
to je samý spisovatel a jak
to je to tu samý spisovatel, který zná všechny fígle a jak pak má chudák autor mít nějaké tajemství, no? tak narve do příběhu nějakou tu čechovovou pušku a čeká, co to udělá, zda vystřelí nebo ne :)
Můžeš přece pověsit na zeď i
Můžeš přece pověsit na zeď i pár falešných pušek, ne? :D
no jéje
no jéje
Tak přívěšek, jo? Není Sheila
Tak přívěšek, jo? Není Sheila tak trochu lehkomyslná? Něco takového si jen tak pověsit na krk. Aby ji to neuškrtilo.
no i to je možné, že jo,
no i to je možné, že jo, možná na začátku příštího dílu bude Sheila uškrcená a Gonny praští se službou a půjde do důchodu.
A ty budeš nejbližších 24
A ty budeš nejbližších 24 dílů dělat co? Schovávat se před naštvanými čtenáři?
no budu oplakávat sheilu,
no budu oplakávat sheilu, gonny bude vzpomínat, jak byli v Maříži, jak tam svítilo slunce, zpívali ptáčci a Sheila byla živá... a tak pořád dokola do úplného zblbnutí, že.
Sakra, lidi, bacha, ona je
Sakra, lidi, bacha, ona je toho schopná!
Ále houby, v loučení se
Ále houby, v loučení se Staňou se psalo, že si s ním Sheila bude ještě pár let dopisovat, to by z onoho světa nezvládla ;o)
Jo a Gonny má vybraný literární vkus ;o)
To se pozná čtenář! Díky!
To se pozná čtenář! Díky!
Napadlo mne přesně to samé.
Napadlo mne přesně to samé. Dá si to na krk a ono ji to začne škrtit nebo jí to ublíží nějak jinak.
Gonny se nějak zbytečně
Gonny se nějak zbytečně nasírá ne? Chudák průvodčí jim chtěl jen dobře poradit.
No tak to víš, akce nevyšla,
No tak to víš, akce nevyšla, není naložený, no. Tak to vybublalo.
Ten řetízek bych si na krk
Ten řetízek bych si na krk rozhodně nevěšela. Jsem zvědavá, co se z toho vyklube.
Uvidíme. Třeba je to jen
Uvidíme. Třeba je to jen cetka...
Ten řetízek tipuji na nějaký
Ten řetízek tipuji na nějaký druh magické ochrany.