24. část - ... a kdyby se svatí někde neflákali...

Obrázek uživatele Tora
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Sheila a Gonny v kryptě kaple bývalého zámečku v Maříži objevili průchod za rozhraní a současně za dramatických okolností nalezli záhadnou skříňku. Pak ale Gonny bezděky otevřel prostup a na svět se začala dobývat obrovská bestie. Wigitory si s ní naštěstí poradily, jediný, kdo byl vážněji zraněn, byl vojín Holemý, který zůstal poté, co se na něj zřítila další část zdi, v bezvědomí.

Kapitola: 

Staňa měl pravdu. Vylézt po sesypaných stěnách z podzemí nahoru už nebyl problém. Svobodníka jsme položili na trávu, já vytáhla z batohu kapesníky a láhev se zbylou vodou a začala mu stírat krev z hlavy.
„Proraženou lebku nemá,“ zkonstatovala jsem, když jsem opatrně prsty prozkoumala vlasovou část hlavy. „Ale asi bude mít otřes mozku, dostal do hlavy podruhé za krátkou dobu. To ani taková tvrdá palice, jako je Holemý, jen tak neustojí.“
V rychlosti jsem mu ještě prohmatala končetiny, ale zlomeninu jsem žádnou nenašla. Pokud bude v pořádku i břicho, měl by se z toho dostat poměrně brzo.
„Chtělo by to ale zkontrolovat, jestli nemá vnitřní zranění. Máte na rotě doktora?“ obrátila jsem se na Staňu. Ten zbledl, ale přikývl.
„Je to s ním vážný?“
„Já doufám, že ne,“ odpověděla jsem.
„Myslím, že bys mi měla břicho prohlídnout eště jednou,“ ozvalo se za mnou. Otočila jsem se. Svobodník ležel s vyhrnutou košilí a křečovitě se snažil, aby se neuculoval.
„Tys byl vzhůru, když jsem tě prohlížela? Teda ty seš lump!“ neudržela jsem se.
„Hele,“ ztěžka se posadil, „víš, kdy na mě sáhla ženská naposled? Někdy před vojnou. Ty bláho, přál jsem si, abys mě prohlížela věčně.“ Naklonil hlavu a lišácky se na mě podíval: „Fakt nechceš pokračovat?“
Nadechla jsem se, abych mu řekla od plic, co si myslím, když vtom se odvrátil a začal zvracet. Pak se svalil zpátky na záda.
„Je mi blbě jak malýmu psovi,“ zachrčel po chvíli. „Všechno se se mnou točí a v uších mi zvoní jak vo šibřinkách. Já snad vidím všechny svatý, jen je vobtáhnout.“
„Otřes mozku,“ zkonstatoval Gonny. „Krev ve zvratcích není, tak snad bude břicho v pořádku. Chlape, když se vedle tebe sesypala zeď, myslel jsem si, že je po tobě.“
„Stih sem uskočit,“ zachrčel Holemý. „Trefil mě jen jeden šutr, myslím. Teda ale i ten stačil.“ Přemohl ho další nápor zvracení. „Ty vole, dyk já asi ani nevodejdu.“
„Vodnesu tě,“ pravil něžně Staňa.
„Hloupost,“ řekl Gonny. „Zajdu pro Helebranta, má auto, odvezeme tě. Beztak musíš k doktorovi. Počkejte tu, budeme tu cobydup.“ Udělal pár kroků, ale pak se zastavil a otočil. „Měl jsi pravdu, kamaráde, fakt nad tebou stáli všichni svatí. A pokud ne všichni, tak minimálně svatá Jana a svatá Kateřina. A možná, kdyby se svatá Dagmar a svatá Irena někde neflákaly, mohl jsi dopadnout ještě líp. No nic. Já jdu a ty se můžeš začít modlit, aby to nebylo nic horšího.“

Nevím, jak se Holemý uměl modlit, ale zřejmě dostatečně.
Zevrubné vyšetření potvrdilo naši laickou diagnózu, tedy otřes mozku. Doktor nad tím jen mávl rukou a předepsal pacientovi týden klidu na ošetřovně, což pobledlý Holemý přijal s povděkem.
O dění dole v kryptě se nikdo z nás nezmínil ani slovem. Před návratem na rotu jsme se já a Gonny u malíře převlékli a smyli ze sebe to nejhorší. Vojáci pak ani moc nelhali, když prohlásili, že se pod nimi propadl strop sklepa v areálu mařížského zámečku. Velitel, z radosti nad zprávou, že už jeho působiště opouštíme, naštěstí vůbec neřešil, co jsme v Maříži vlastně hledali a jen stručně prohlásil, že hned zítra to tam všechno bagr zahrne, aby se to už nemohlo opakovat.
Pak už nastalo velké loučení. Politrukovi Kopačkovi, sledujícímu vše se stisknutými rty a neupřímným úsměvem, jsme poblahopřáli k správnému rozhodnutí, Staňu s Holemým vychválili před velitelem do nebes, všechny přítomné zavázali slibem, že nezburcují ostatní roty v okolí (musíme ještě zkontrolovat, zda stejně výborně obstojí i ostatní, jak jistě chápete) a venku u brány došlo na loučení se Staňou.
Obr na mě koukal smutným pohledem a nic bych za to nedala, že se mu v očích zaleskly slzy. Usmála jsem se na něj, objala ho a přitáhla k sobě. Před zraky celé posádky jsem mu vlepila pořádnou pusu a poprosila ho, aby mi dal adresu. Slíbila jsem mu, že mu určitě napíšu a tím z něj u všech přítomných kluků ušatých udělala hrdinu.
Na závěr jsem ho něžně pohladila po tváři, posledním pohledem mu ulehčila loučení a pomohla zapomenout na hrůzu, kterou zažil ve sklepení.

A i když to už do tohoto příběhu nepatří, psala jsem si pak se Staňou ještě téměř dva roky. Než potkal tu pravou, která si svého obra omotala kolem prstu a korespondenci s nějakou pochybnou ženštinou kdoví odkud mu rázem zatrhla.

Závěrečná poznámka: 

Všimli jste si, že se blížíme k polovině Padesátky? Pro Sheilu a Gonnyho nejvyšší čas odjet z Maříže a začít po knize pořádně pátrat, pokud ji opravdu chtějí najít...
PS. doufám, že mi svaté dámy prominou můj interní vtípek. Nedalo se odolat :)

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

:-) já jsem přemýšlela, jestli je svatá Jana patronka lidí, kterým něco padá na hlavu, ale už mi to došlo.
To byl dojemný polokonec. Jsem zvědavá, jak budou pokračovat

Obrázek uživatele Tora

Díky :) dojemný polokonec je pro všechny fanynky Stani, které mu držely palce. Tak aby věděly, že se v životě neztratil.

Obrázek uživatele mila_jj

No já si myslím, že to je náhodou docela dobrá definice, tedy podle Tory, žeáno. :D
Staňovi to moc přeju a Holemému samozřejmě taky.

Kampak se asi tak posunete, to by mě zajímalo.

Obrázek uživatele Apatyka

<3 Mně teda Staňa k srdci moc nepřirost', ale věřím tu lásku mu přeju :) A vůbec to bylo takové trhle něžné a moc, moc hezké :))
A ty svaté mi nějak nedochází, nakopněte mě prosím někdo správným směrem - já jsem dneska extrémně natvrdlá :)

Obrázek uživatele Tora

Omlouvám se, ale to ti dojít ani nemůže. Je to opravdu interní vtípek - vysvětlím. Když jsem měla rozepsané předcházející kapitoly, položila jsem mým kolegyním betám na našem společném fóru otázku, jak moc má být úraz Holemého devastující. A dvě zrovna přítomné svorně prohlásily, že zabít ne, stačí jen praštit do hlavy. Možná, kdyby byly přítomné i další dvě "svaté", tak by třeba Holemý odešel po svých, kdoví... :) ale je to fakt jen vtípek. Prostě nad ním podržely ochrannou ruku :) Nic převratného.

Obrázek uživatele Apatyka

Jo takhle, já jsem totiž dneska shodou okolností probírala s kamarádkou Českou lingvistickou olympiádu, takže jsem automaticky začala přehazovat písmena, nahrazovat je číslicemi a tak :) Každý máme něco no (ale nějak jsem se dobrala až k Bartolomějské noci, což mě poněkud zmátlo... *přikládá obkládek na hlavu*)
No nic no, děkuju za vysvětlení :)

Obrázek uživatele Tora

šmarjá tak to já nechtěla ti takhle zamotat hlavu :)

Obrázek uživatele Arenga

myslím, že mi budou až chybět, ale každopádně jsem ráda, že to dobře dopadlo a dostali se odtamtud bez vážnějších problémů

Obrázek uživatele Tora

Tak tady už není co dělat, musíme se pohnout dál. Snad se ti bude líbit i v podstatě druhá půlka.

Obrázek uživatele Arenga

já věřím, že ano

Obrázek uživatele Aveva

Jako fanynka Stani děkuji za jeho dojemný polokonec :o)
Jsem ráda, že to s tím chlapcem dobře dopadlo.

Obrázek uživatele Tora

:) poděkuj výše jmenovaným svatým, ty by nedaly vojákům ublížit

Obrázek uživatele Killman

Tedy to už jsme v půlce, to to letí...

Obrázek uživatele Tora

Strašně. Vždyť už jsou prázdniny za rohem.
..

Obrázek uživatele kytka

Musím říct, že polokonec mne trochu překvapil. Ještě, že je to jen poločas, už se těším na pokráčko.

Obrázek uživatele Tora

Jak už jsem psala výše, pátrání bude pokračovat dál. Uvidíme, kam nás zavede.

Obrázek uživatele KattyV

Svatá Kateřina hlásí, že je dojata. :)

Obrázek uživatele Tora

Holemý by byl taky dojat, kdyby věděl, jak za něj bylo orodováno :)

Obrázek uživatele Regi

Další nepřítomná svatá hlásí velkou spokojenost s polokoncem. A velké díky za moc milý interní vtípek. :-)

Obrázek uživatele Tora

Není zač. Jsem ráda, že líbí.

-A A +A