23. část - Tu máš, potvoro

Obrázek uživatele Tora
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Sheila a Gonny spolu s vojáky Holemým a Staňou v kryptě kaple bývalého zámečku v Maříži objevili průchod za rozhraní a současně nalezli záhadnou skříňku. Pak se ale krypta na Gonnyho a Šejlu zřítila. Ze sesuvu se vyhrabali, zjistili, že je skříňka prázdná a Gonny nekontrolovaným vzteklým kopnutím otevřel bezděky prostup. Dolů do krypty se skrz propadlý plot prodrali i Staňa s Holemým, ale než se společně vrátili zpět na povrch, otevřeným prostupem se začala dobývat na náš svět obrovská bestie. Strážci odsunuli vojáky za sebe a čekali, na vhodná okamžik, kdy budou moci tvora zahnat, ale Staňa ve svatém nadšení oběhl Šejlu a bodl ho bodákem do čenichu.
Poté jsme maličko odbočili do retrospektivy, ale teď už bude nutno se s bestií nějak vypořádat.

Kapitola: 

Rozzuřený tvor se vztyčil nad nás, sklonil hlavu, aby našel toho, kdo zasáhl jeho citlivé místo a máchl obrovskou tlapou. Gonny naštěstí stihl odhodit Staňu na stranu těsně před tím, než ostré drápy hrábly kolem nás. Tvor zařval a znovu se rozmáchl.
Mezitím jsme však stihli zaměřit a stisknout spouště wigitorů. Zelené paprsky proletěly obrovským tělem na první pohled bez většího účinku, ale ve chvíli, kdy nás podle zákonů fyziky měly rozpárat špinavé pařáty, ležela najednou vedle nás celá tlapa. A ne jedna. Rewanijská bestie tupě pohlédla na pahýly končetin, z kterých stříkala tmavě hnědá tekutina, zachrčela a pak se potichu, jako v kresleném filmu, sesunula k zemi.
Přistoupila jsem k její hlavě, která měřila dobře metr, zacílila na oko a naposled zapnula wigitor. Hlava se namáhavě zvedla, obrovská tlama otevřela, ale vzápětí ji zelený paprsek navždy uspal. Doufala jsem, že se tělo okamžitě ztratí, ale mělo mě varovat už to, že vojáci bestii viděli.
Většina bytostí, která se na svět dobývá (a mnohdy i různými způsoby dobude) je pro lidi neviditelná. Neznamená to, že by byla neškodná, ale ani noční můry, ani gronghy, dušežroutky, křídlatce, ghominy a další tvory lidé prostě nevidí. Negativně pociťují jejich blízkost, ale toť vše. Pokud se nám podaří vetřelce tohoto typu vypátrat a zneškodnit, zmizí kdesi v prostoru a čase.
Existují však i bytosti, které lidské oko zaznamená. Jejich těla jsou odolná a viditelná i v jiných světech. Daly vzniknout pověstem o dracích, jednorožcích, obrech a dalších bájných bytostech. I ty lze zneškodnit, ale nezmizí, nýbrž zůstanou a na prach se rozpadnou až časem. Rewanijská bestie bohužel patřila právě k tomuto odolnému druhu.
S odporem jsme ji tedy s Gonnym rozčtvrtili a postupně naházeli tam, odkud přišla. Pak jsme wigitory přepnuli a zacelili díru, která zbyla po prostupu. Do posledního kousku jsme vymazali zbytky siluety stromu, Gonny na závěr pečlivě rukou přejel zacelenou jizvu do vedlejšího světa a obrátil se k nám.
Staňa se stále klepal hrůzou, svobodník Holemý ležel na zemi v bezvědomí se zkrvavenou hlavou. Poklekla jsem k němu a zkoumala jeho stav. Dýchal pravidelně, kromě hlavy jsem žádné další viditelné zranění na první pohled nenašla.
„Co… co… co to bylo?“ Staňa těkal pohledem ode zdi k nám, vyděšený na nejvyšší míru.
„Rewanijská bestie,“ odpověděla jsem mu po pravdě a vyslala směrem k němu utišující vibrace. Beztak mu budeme muset trochu upravit vzpomínky, tak co bych se teď zdržovala s vytáčkami. „Je po ní, další se sem už nedostane, nemusíš se bát.“
„Co to je zač?“ vrtalo Staňovi i nadále hlavou.
„Mozkohlod,“ odpověděl mu Gonny. S údivem jsem povytáhla obočí. Opravdu? To jsem netušila. Marně jsem pátrala v paměti o jakékoli zmínce o tomto druhu.
„Vegetarián,“ dodal Gonny a já začala tušit, že vojáka houpe.
„Cože,“ zeptal se náš hromotluk udiveně.
„Žere jen zelený mozky,“ vysvětlil Gonny stručně.
To je celý on, vtipálek, kdyby na sůl nebylo. Jenže právě to mě na něm baví. Ohlédla jsem se po Staňovi, co on na to, ale ten jen roztáhl koutky v úsměvu.
„To sme ho měli dotáhnout k nám na rotu, tam by si pochutnal,“ pousmál se. Pak se rozhlédl a dodal: „Hele, ven už se dostanem raz dva. Ale co Karel, bude v pořádku?“

Komentáře

Obrázek uživatele Arenga

To je hezký, jak to nakonec berou s humorem, a Staňu mám čím dál raději. A doufám, že Karel bude v pořádku.

Obrázek uživatele Tora

děkuji a Karlovi budem držet palce

Obrázek uživatele mila_jj

No já nevím, aby na té rotě nescípl hlady...
a za Karla se přimlouvám, aby to přežil v co nejlepší kondici.

Tedy - to byl dneska špoňák. :D

Obrázek uživatele Tora

Myslím, že zelených mozků tam bylo plno :)
a děkuji

Obrázek uživatele Aries

Staňo boduje!

Obrázek uživatele Tora

Staňa děkuje :)

Obrázek uživatele Killman

Chudák potvůrka, třeba se chtěla jen kamarádit...

Obrázek uživatele Tora

To určitě, :) ,jen ať se kamarádí doma, tadye nemá co dělat.

Obrázek uživatele Aveva

Prostě Staňa je zlatíčko a ne že ne :o)
Obrázek uživatele Tora

Hele neříkejte mu to pořád, nebo bude namyšlenej, fakt že jo

Obrázek uživatele KattyV

Hihi, mozkohlod vegetarián!!! To nemá chybu.

Obrázek uživatele Tora

:) děkuji

Obrázek uživatele Regi

Staňa se mi kupodivu líbí čím dál tím víc. Ne že mi ho v některé z dalších kapitol zabiješ!! ;-)

Obrázek uživatele Tora

to bych se asi neodvážila, bych byla lynčována davem... i když... no uvidíme.

Obrázek uživatele Aveva

No, člověk, co rozběhl výzvu "bačkůrky do každé padesátky" se nejspíš nebojí ničeho ;o) Ale na Staňu buď hodná, on je to takovej milej kluk :o)
Obrázek uživatele Tora

:) budu se snažit, prosím :)a mimochodem, já do toho byla namočená! Já nic, já muzikant!

Obrázek uživatele neviathiel

Gonny boduje :-D

Obrázek uživatele Tora

Konečně ho taky někdo pochválil, už se začínal mračit.

-A A +A