22 Únava
O minulých dějích se tu mluví, Lada trošku rekapituluje případ, což se třeba může hodit pro osvěžení paměti pro ty, co čtou, ale začátek si nepamatují (čemuž se nedivím). Nicméně charakteristiku retrospektivy to tak úplně nesplňuje. Ale nedá se nic dělat, přemýšlela jsem o tom celý ten týden, ale nevymyslela jsem, jak to udělat, abych neudělala z Lady blbku, protože by netušila, co by čtenář už věděl. Retrospektiva asi přijde, ale nejdřív přespříště, pomyslného bodíku se tedy vzdávám.
„Mha přede mnou, mha za mnou, už nemáš moc nade mnou. Moje stopy klam a lež, nikdy víc mě nenajdeš.“
Lada při zaříkávání rozemnula v dlaních špetku soli se šalvějovými lístky a potom si směsku nasypala do kapes a do bot.
„Snad to bude stačit,“ mumlala si. „Šílená představa, že Krok ví kdo má kousky mého písma a může kdykoliv použít stopovací kouzlo. Podle toho, jak divně se na poště nesou hlasy, to klidně může být třeba i kotelník.“
„Nicméně bych uvažoval především o té ženě u přepážky,“ podotkl Břetislav. „Měla nejlepší příležitost.“
„Jasně. Nebo to mohla být ta druhá. Nebo v tom jedou sakumprásk všichni.“
Lada vložila pravý útržek do obálky a celé psaní si schovala do kabelky.
„Udělali to chytře. Dopisu se ani nedotkli, ale obálku si nikdo moc neprohlíží a většina lidí ji hned zahodí. Kdybych ten papírek náhodou nenašla, nikdy bych na to nepřišla. Proč tak zpanikařili?“
„Je nasnadě, že chtěli zjistit, kdo jste a jaký důvod k vyptávání na Ladislava Malinu máte.“
„Jenže ty ženské mi přece mohly říct, že už tam nepracuje. Místo toho jedna tvrdila, že nikoho takového nezná, a druhá neodpověděla vůbec, ale sotva jsem vytáhla paty, poslaly za mnou ježibabu. Mimochodem, jeden by nevěřil, jaké mají styky. Podle toho, co říkal ouřada z Vyšehradu, se o výskytu ježibaby v Praze vůbec nevědělo! Tipuju, že se na mě přilepila někde na okraji Šervůdu, ten druhý přímý vchod do doupěte je odtamtud pár kroků. Podřízly ji, protože jsem si jí všimla? Proč? Abych ji nemohla vyslechnout? Vždyť bez Evženovy pomoci bych ji ani nenašla. Nebo mě měla zabít a úkol nesplnila? To by bylo jako jít na komára s kanónem. Ledaže by její smrt se mnou nesouvisela. Válely se tam nějaké peníze…“
Břetislav si zamyšleně narovnal brýle: „To by byla zvláštní náhoda.“
„Viďte.“ Lada chvíli tiše pozorovala, jak se pramínek kouře fialově třpytí ve světle lampy. „Něco vám povím. Kolem toho Maliny se muselo odehrát něco nepředstavitelně příšerného. Ať je to, co je, pravděpodobně to neskončilo. Vsadím svoje růžové bačkory, že vyčmuchal něco, co se ještě pořád děje.“
„Jak do toho zapadá ten mládenec z utajení?“
„To bych taky ráda věděla. O Malinovi něco ví. Má strach. Nevylučuju, že mě v té vinárně zdržoval schválně. Na druhou stranu mě sám přemlouval, ať se domů přenesu, aby mě někdo v noci nepřepadl, a o tom magickém echu mi řekl pravdu. Evžen Vulpes to potvrdil.“
„Tvrdíte, že upravil paměť důležitým svědkům. Co když ovlivnil i ty ženy na poště? Stále se nemohu smířit s představou, že zaměstnankyně pošty otvírají dopisy.“
„To je nápad! Třeba není takový pitomec, jak vypadá, a moc dobře poznal, že já tu zelenou kletbu nevyslala, ale hodila se mu, aby mě nechal zatknout a vyřadit z akce.“ Lada s námahou potlačila zívnutí. „A třeba pitomec je.“
„Měla byste se obrátit na Vyšehrad.“
„Tam už jsem byla,“ namítla Lada znechuceně. „Můžu být ráda, že mě rovnou nezavřeli.“
Břetislav se zamračil: „Měl jsem na mysli důvěryhodnou osobu. Máte tam přece kontakty.“
Lada pokrčila rameny: „Znám jednoho chlápka z vražd. A šéfa utajení, Dmýška. To je slušný člověk, jenže co bych mu asi tak řekla? Váš podřízený se mě pokoušel opít a když jsem s ním mluvila podruhé, začal mu hořet rukáv. Prosím, pane komisaři, udělejte s tím něco.“
Opřela si hlavu a unaveně přivřela oči. Den nabitý horečnou činností a sklenka koňaku místo večeře si začínaly vybírat daň.
„Od Vyšehradu abych se teď naopak držela co nejdál. Pořád nemám nic v ruce. Musím si to promyslet...“
Ještě si matně uvědomila, že jí Břetislav jemně vytáhl z prstů nedokouřenou cigaretu, a usnula jako dřevo.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Koukám, že kam Jandák vkročí,
Koukám, že kam Jandák vkročí, tam sto let tráva neroste
prostě Jandák :-)
prostě Jandák :-)
Dobrá rekapitulace, teď když
Dobrá rekapitulace, teď když se pořádně vyspí, bude se moci s novou energií vrhnout do vyšetřování.
dík, tak nějak to bylo míněno
dík, tak nějak to bylo míněno
No hlavně, že se taky
No hlavně, že se taky nepodpálila. Vyspí se a bude na to koukat čerstvýma očima.
:-))
:-))
Helemese, Lada má růžové
Helemese, Lada má růžové bačkůrky? To bude mít mila_jj radost :-)
Ladě přeji zaslouženou dobrou noc.
Máš bod za všímavost ;-)
Máš bod za všímavost ;-)
Koukám a mám radost. :)
Koukám a mám radost. :)
Až se vzbudí, vyřiď jí, že má dobrý vkus na obutí.
:-) vyřídím
:-) vyřídím
Taky jsem si všimla růžových
Myslím, že v tom starým
Myslím, že v tom starým baráku nemá moc vytopeno, takže bačkory se hoděj. Jo, máš pravdu, to by neměla dělat
Hlásím, že jsem taky
Hlásím, že jsem taky zaregistrovala bačkůrky, a rekapitulace se hodila.
To je dobře :-)
To je dobře :-)