Devatenáctá

Obrázek uživatele ef77
Povídka: 
Kapitola: 

Cal si připadá si jako přítěž, jako těžký balík, který není možné odložit, který je nutno vláčet až do konce, jak tak nehnutě leží přikrytý prostěradlem. Reka, křehká tmavovlasá holka, pomalu tlačí jeho nemocniční vozík a ztěžka oddychuje, vozík je starý, pravé kolečko skřípe, levé se zasekává.

„Teď buď, prosím, zticha,“ zašeptá, „jsme blízko houbových plantáží, mohli by nás slyšet.“

To vysvětluje ten divný pach v chodbě, hnilobný, plesnivý. Zdvihá se mu z něj žaludek. Pod obvazem zavře oči, aby neviděl světla zářivek na stropě, nepříjemně ostrá, pronikající i přes látku, jak uplývají jedno za druhým, jednotvárně, tupě, pořád. Nečekaně se do něj zabodne strach, cítí ho téměř fyzicky, jako tenkou ledovou jehlu. Chápe, proč s nimi nejde Carter, rozumově si to dokáže vysvětlit, skládá důvody jeho nepřítomnosti jako puzzle, přesto si strašně přeje, aby tu byl.

Přichází na něj spánek, nepřirozený, umělý. Cal si uvědomí, že ta divná příchuť vody v jeho lahvi je z něčeho, co mu tam Reka nasypala. Víčka mu ztěžknou, přes všechno úsilí není schopen otevřít oči. Skalpel, který v nestřeženém okamžiku ukradl v útočišti, jako kotvu, jako poslední prostředek, krajní řešení, mu vypadne z ochablé dlaně.

Komentáře

Obrázek uživatele neviathiel

No nazdar. Začínám se bát

Obrázek uživatele Aries

ajaj. To nevypadá dobře

Obrázek uživatele Tora

dočítám opožděně a bojím

Obrázek uživatele Arenga

Ach,to fakt nevypadá dobře!
(A duben skončil,chci delší kapitoly ;-))

Obrázek uživatele ef77

Ach vy moji věrní, nebuďte malověrní! Reka je pozitivní postava, akorát se mi nějak zvrhla k vlastní úloze v příběhu..

Obrázek uživatele Aveva

Tak doufám, že se v příští kapitole probudí a bude v pořádku!
A připojuji se k petici za delší kapitoly ;o)

-A A +A