19. část - Je to k nevíře, ale stále žijeme

Obrázek uživatele Tora
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Sheila a Gonny, strážci rozhraní, dorazili po drobném extempore na vojenské rotě spolu s vojáky Holemým a Staňou k ruinám bývalého zámečku v Maříži. Našli vchod do podzemní kaple, kde objevili nefunkční - nebo nebezpečný - průchod za rozhraní. Holemý se ve sklepě udeřil do hlavy a Staňa ho vynesl na čerstvý vzduch. Gonny se Sheilou pak objevili ve stěně uschovanou jakousi skříňku, ale než ji stačili otevřít, zřítila se na ně část stropu. Gonny se zpoza sutin dokázal vyhrabat, ale Sheila zůstala zaklíněná pod spadlými trámy.

Kapitola: 

„Co jsme tu vlastně hledali, Gonny?“ zeptala jsem se. Když už tady mám umřít, ať aspoň vím proč. Doufám, že to bude stát za to, zahynout v podzemí kvůli deseti zlatým mincím nebo pofidérnímu kameni mudrců by mi přišlo líto.
„Posviť mi,“ podal mi jeden wigitor. „Až tě dostanu ven, všechno ti povím. Teď jen pořádně sviť, ať na to vidím. Nerad bych ti přidělával bolest.“
„Nejdřív mi pomoz sundat tohle,“ snažila jsem se vymanit ze sevření batohu.
Rozepnul mi jeden postranní řemen, což stačilo k tomu, abych druhou rukou už lehce vyklouzla. Ulevilo se mi, šíleně tlačil do zad.
Gonny začal odhazovat cihly a kamení. Pomalu rozebíral změť nad mýma nohama.
Bolest. Pcha. Necítila jsem nic, natož bolest. Zaťala jsem zuby a odvedla pozornost pryč od strachu a hrůzy z toho, že už třeba taky žádné nohy nemám.
Gonny se rozhlédl, sebral kus ulomeného dřeva a podsunul ho opatrně pod vzpříčené trámy. Zapáčil. Dřevo mu v rukách varovně zapraskalo, ale dokázalo odstrčit jeden z trámů o kus vedle. Odhodil klacek, přiskočil ke mně, podstrčil mi ruce pod paží a pomaličku mě vytáhl zpod té vzpříčené změti.
„Uf, jsi venku,“ oddechl si po chvíli. Setřel si hřbetem ruky pot z čela a vyrobil si tak pořádnou šmouhu.
Zkoušela jsem se otočit a zahýbat nohama, ale nešlo to. Pak najednou jako by mi do páteře bodl nůž.
Gonny, který mě pozoroval ostřížím zrakem, vykřikl: „Pohnula ses, Sheilo, pohnula!“
Do nohou mi rázným krokem napochodovalo tisíce mravenců a všichni najednou začali štípat. Svaly začaly brnět a bolet.
„Cítím je! Já je cítím! Au, to bolí!“ zkroutila jsem se v křeči. Zatínala jsem zuby, kroužila kotníky, ale mravenčení a křeče neustávaly.
„Muselas tam mít nějak skřípnuté nervy, nebo co,“ přiklekl ke mně Gonny a začal mi prohmatávat nohy. „Kosti se zdají celé a to brnění za chvíli přejde,“ přejel mi rukama po holeních.
Měl pravdu. Trvalo to sice ještě pár dlouhých nepříjemných minut, ale pak mravenčení pomalu ustoupilo a zůstala jen tupá bolest z odřenin a zhmožděnin.
S úlevou jsem se posadila, pak pracně vstala a pořádně rozhlédla kolem sebe. Vchod zavalený a prostor, kde jsme stáli, prosycen prachem, který nás nutil ke kašli. Vytáhla jsem z batohu pití – právě láhev s vodou mě tak šíleně tlačila do zad – a s chutí se napila. I Gonny si rád vypláchl ústa. Pak jsem nádobu pečlivě uzavřela a schovala, kdo ví, zda ještě nebude mít každá kapka vody cenu zlata.
Můj neúnavný parťák už mezitím zase odhazoval sutiny, ale k mému údivu se neprobojovával ke schodům. Pochopila jsem, že hledá truhlici, kterou též pohřbily cihly.
„Ještě že jsme stáli u téhle stěny,“ hekal námahou. „Tady toho spadlo nejmíň.“
„Být jinde, už nás hlava nebolí,“ konstatovala jsem. „Jak se dostaneme ven?“
„Všechno popořadě, Šej. Nepůjdu pryč bez té schránky, když už jsem ji jednou měl v rukách.“
„Hm,“ klekla jsem vedle něj a začala pomalu odhazovat cihly též. „Na co nám bude, když tu umřem hlady?“
„Chlapi jsou venku, ne? Zavolají pomoc,“ odvětil sebejistě Gonny.
„Tím bych si nebyla tak jistá. Třeba budou rádi, že nás mají z krku, vrátí se na rotu a ani neceknou. Příští týden tady na nás svalí zbytky zdí a ámen, matičko, spěte sladce, nikdy jsme je neviděli a pokud jsme je viděli, tak jak odcházeli z roty živí a zdraví…“
Gonny mávl rukou a hrabal se v troskách dál. Po chvíli radostně zařval. „Tady je!“ Vytáhl zaprášenou špinavou truhlici a podíval se na mě. „Nedělej si starosti. Teď si prohlédneme obsah a chvíli si odpočineme. Pokud nás v nejbližší době nedostanou ven vojáci, pomůžeme si sami. Žádný problém. Věř mi. Mám plán.“
Nedočkavě popadl oběma rukama tmavé víko, zabral a... překvapeně vydechl.

Komentáře

Obrázek uživatele Aveva

... Truhla byla prázdná. ;o)
Že mám pravdu :o)

Obrázek uživatele Tora

:) kdo ví...

Obrázek uživatele Regi

Byly v ní Kobovy růžové králíčkové bačkůrky, které opustily povídku mily_JJ, protože si jich už dlouho nikdo nevšímal a ony se děsně nudily. :-)
Ne, vážně. Tohle už je trošku moc, takovéhle konce!

Obrázek uživatele Tora

Jo! Proto taky Gonny tak čučí!

Obrázek uživatele Aveva

Ale to je výbornej nápad, putovní bačkůrky, které se musí objevit ve všech povídkách padesátky!
To by se mělo zavést! ;o)

Obrázek uživatele Regi

NEEEEEE!!! Co jsem to vypustila z klávesnice, já holka nešťastná...

Obrázek uživatele Tora

Jo, Regi, ke strážcům leze lecjaká verbež, nějaký bačkůrky je nerozhází, vemou je wigitorem po knoflíkách a bude. Horší taková Katty s Mugambim, ta ti za putovní bačkůrky poděkuje :)

Obrázek uživatele KattyV

Náhodou, Magdě budou slušet.

Obrázek uživatele mila_jj

Neee! To by mašírovala v dehtu a peří z města napřed Regi a za ní hnedka já. Jo, soudce Lynč by nerozlišoval, která za to můžeme víc... :D

Obrázek uživatele ef77

Mám já v Metru vůbec bačkůrky? Že by si Vrchní klerik po večerech ulevoval nožičkám?

Obrázek uživatele Tora

To bych chtěla číst!

Obrázek uživatele Aveva

Neboj, putovní bačkůrky nebudou, protože já bych je do Chrámu zvládla napasovat maximálně jako něco růžového, chlupatého a utopeného v močůvce... a to jim nemůžu udělat ;o)

Obrázek uživatele Tora

No to fakt ne teda!

Obrázek uživatele Aries

a teď spadne další kousek...

Obrázek uživatele Tora

No to už by fakt měli problém asi.

Obrázek uživatele KattyV

Stejně se to nedělá, takhle to končit.

Obrázek uživatele mila_jj

Souhlas. Zase budeme týden napnuté. (a bačkůrky tam nejsou, aspoň neříkaly, že se tam chystají)

Obrázek uživatele Tora

Ale dělá a dělá a bude dělat :)

Obrázek uživatele Apatyka

A? A?! Mě ty nohy bolely s ní... Jen mám pocit, že tu chybí další kapitola :)))

Obrázek uživatele Tora

Bude, kapitola, bude... zase v pondělí! :) díky, těší mě, že se těšíš na další

Obrázek uživatele neviathiel

Mně by v tu chvíli asi byla truhlice jedno a dotyčného bych přerazila, ale kdoví, třeby by se pak sesypal zbytek zdiva

Obrázek uživatele Tora

No právě, zmydlit ho může až bude venku

Obrázek uživatele ef77

Takový napínák a ona to utne! To se dělá, toto?

Obrázek uživatele Tora

Né, to se vůbec nedělá (tajně se raduje)

Obrázek uživatele Killman

Je tam krysa s buřinkou!

Obrázek uživatele Tora

šiš marjá, to se leknou!

Obrázek uživatele Arenga

Utnout v nejnapínavějším! Ještě, že po pobytu u babičky částečně bez připojení k netu (lépe řečeno s minimálním připojením) jsem se k dočtení dostala až v neděli a můžu se utěšovat, že pokračování bude už zítra.

Obrázek uživatele Tora

no vidíš, to je taky řešení :) číst až v neděli :)

-A A +A