17. Znovu na cestě
Po týdnu, co pohřbili oba mnichy, ano i ten s přeraženou páteří umřel, vydala se dětská výprava pod vedením kříže opět na cestu do Čech. Cisterciáci s nimi poslali laického bratra a mladého mnicha, kteří měli doplnit původní doprovázející čtyřku. Potřebovali by více dospělých. Smrt mladých mnichů většinou děti otřásla a vyhledávaly útěchu u Elišky, Nicolase i tlustého Pierra, který jediný zůstal z původní skupiny.
Během dne se Nicolas snažil mladším spolupoutníkům pomáhat, ale k večeru s rostoucím vyčerpáním se ho zmocňoval podivný smutek. Proto vyhledával samotu a dlouho do noci smutnil. Vztek a touha po pomstě, které ho ovládly, když vyslechl pomlouvání mnichů, ho nyní ničily. Věděl, že za jejich smrt nemůže, tak proč se cítil provinile?
Jednu noc o něj málem zakopla Eliška. Zvědavost zaplašila zármutek, vydal se za ní. Dívka kousek od tábora rozdělala ohýnek a vysypala doň pytlíčky bylin, přitom mumlala:
„Matko, prosím, pomáhej! Otče, prosím, ochraňuj!“
Přes zděšení se neslyšně vytratil. Arcibiskup měl pravdu, pomyslel si, z Elišky už je také čarodějnice. Musím splnit poslání.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To se to trošičku dramatizuje
To se to trošičku dramatizuje.
Trošičku? Hodně! Co s tímhle
Trošičku? Hodně! Co s tímhle autorko uděláš, to fakt netuším...
...
nech se překvapit
Mně by se líbilo, kdyby se
Mně by se líbilo, kdyby se skamarádili. Ale moc to do světa nevytrubovali. :-)
jojoj, škoda, že je tak ubátý
jojoj, škoda, že je tak ubátý