Vrchol
NESOUTĚŽNÍ
Předchozí: http://sosaci.net/node/38908
Tabitha shodila batoh. Protáhla se. Spokojeně rozhlédla. Další vrch dobyt. Dole kousek pod hřebenem zahlédne jezero a dostane nápad.
Tabitha je prázdnota a rozumí si se zrcadly. Načrtne kouzlo na vodní hladinu a čeká.
Aleksandr je rozcuchaný a mžourá. "Jsou tři ráno," zasténá místo pozdravu.
"Podívej," odpoví Tabitha a natočí kapesní zrcátko k horám.
"Taky jsem kdysi chodil," zívne Aleksandr.
"Chtěla jsem vědět, jestli jsi v pořádku. Vyslýchala mě policie. Řekla jsem jim všechno, jen ne o tobě. Nechali mě být. Prý toho na tebe mají dost."
Aleksandr mlčí.
"Je mi to jedno," dodá Tabitha. "Díky tobě žiji. Dlužím ti."
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Dobrý závěr. Nezradila,
Dobrý závěr. Nezradila, varovala. Snad to bude stačit. Díky za super příběh.
Díky, že jsi vydržela do
Díky, že jsi vydržela do konce!
Pěkná uzavírka, zase spolu,
Pěkná uzavírka, zase spolu, policii odhaleno jen to, co může být, tady se rodí něco do budoucnosti...!
Uhodls :)
Uhodls :)
Jo, to je hodně dobrej závěr.
Jo, to je hodně dobrej závěr. Čekala jsem, jak to dopadne (buď jsem to předtím nevěděla nebo zapomněla), a takhle se mi to fakt líbí, je to tak akorát
Ani jsi nemohla. Původně to
Ani jsi nemohla. Původně to končilo Tabithiným návratem do USA