Kočíčí
Jednou jsem si je strašně chtěla napsat... ;)
Náhradní za téma 27.4., Zvíře, které nechce odejít
Kočka se na sluníčku líně protáhla. Bylo odpoledne. Letní odpoledne, jako stvořené k šálku čaje se starými přáteli. Což kočka samozřejmě vědět nemohla.
„Minervo?“ O zídku, na které zvíře sedělo, se opřel mladý muž. Kočka zvědavě naklonila hlavu na stranu, ale zůstávala na svém místě. Albus Brumbál se na to mourovaté stvoření usmál. Zvíře mrklo a protahovalo se dál. „Docela pěkné odpoledne, že?“ Skoro to vypadalo, že přikývla.
Gellert se vyklonil z okna kuchyně. „Je tady Minerva. Dáš si taky čaj?“
Albus přikývl a tázavě se obrátil na kočku. Tentokrát odpověď na nevyřčenou otázku dostal.
„Mňau.“ Kočky jsou prostě kouzelné.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
:))))))))))))
:))))))))))))
A až dnes mi doklaplo (četl
A až dnes mi doklaplo (četl jsem už včera, ale nějak nepozorně!), to je parádní záměna, inu, když kočka moudře přikývne, tak je to hned!!!
Neuvěřitelně zlaté
Ach! To je neuvěřitelně zlaté! A ten Gellert tam! Roztávám blahem. <3