Díváme se vzhůru
S úžasem sledujeme komety prolétající nad našimi hlavami. Díváme se na ty malinké zbytky meteoritů, a říkáme si, jak je neuvěřitelné, že k nám přiletěly až z dalekého kosmu, zcela mimo náš dosah.
Nevěřícně sledujeme startující rakety a jásáme, když se kosmonauti vrací zpátky, s drobounkými informacemi o tělesech nepředstavitelných rozměrů v naší galaxii. A to není všechno. Existují miliardy galaxií, a my chceme pořád dál, výš, rychleji. Toužíme přicházet na kloub odvěkým záhadám. Chceme létat k luně, k té samé, ke které se naši předkové modlili.
Jistě, vesmír je plný úžasů.
Nejsou jemná stébla trávy pode mnou také zázrakem?
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Je to tak :)
Je to tak :)
Takové pravdivé, hezké zamyšlení. Někdy to chce vrátit se nohama na zem a podívat se, co je ke mně naopak nejblíž...
Díky...já si původně spletla
Díky...já si původně spletla téma a napsala něco úplně jiného, takže tohle je narychlo napsaná první myšlenka, co mě napadla :D
Závratně krásné. A pravdivé.
Závratně krásné. A pravdivé.
Díky moc!
Díky moc!
Jsou! Naprosto souhlasím,
Jsou! Naprosto souhlasím, obdivuji objevování Vesmíru, respektuji cestovatele do všech možných krajů, ale pořádně se rozhlédnout doma, projít to v naší zemi hezky pěšky křížem krážem, ať mi nikdo netvrdí, že je něco míň!
Přesně tak! Ráda cestuju, ale
Přesně tak! Ráda cestuju, ale to neznamená, že se mi doma nelíbí...
Krásné, pravdivé, letí do
Krásné, pravdivé, letí do oblíbených!
Díky :D
Díky :D