Vysvětlení
Velmi těsně předchází: Rozruch
„Evo, jsi to ty? V jakým jsem se to ocitl vesmíru, že tu jsi ty?“
„Ahoj Adame,“ řekla tiše Eva, když byla konečně schopna slova. „Nestalo se ti nic?“
„Jsem praštěnej, to víš,“ smál se, „ale kde se tu bereš ty?“
„Vzala jsem místo za nemocnou tetu.“
„Co já se tě nahledal! Celý tvoje propuštění bylo jen nedorozumění. Otec tě chtěl mít z cesty, aby se nevědělo, žes na ty Ivanovy čachry přišla zrovna ty.“
Konečně to pochopila. „Protože by to nerad viděl můj otec.“
„Já jsem tak šťastnej! Kdybys věděla, jak mně se sem s těma botama nechtělo jezdit!“
Kdo by si někdo chtěl osvěžit pár zmínek o Adamovi, tak třeba zde
Následuje: Adam a Eva (skoro) v ráji
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
ahá!
ahá!
tak tím víc jsem zvědavá na pokračování
že by nakonec přece jenom fúze byla?
Určitě bude a velmi radostná.
Určitě bude a velmi radostná.
no teda! Tak to je fakt konec
no teda! Tak to je fakt konec hodný červené knihovny!
Skvělé!
Já to tušila, že Adam!!! :-)
Já to tušila, že Adam!!! :-)
Jo tak! Opět nádherně držíš
Jo tak! Opět nádherně držíš žánr, ona totiž červená knihovna - já v tom jen více vidím prvorepublikový romantický film - má především povznášet, různé nepříjemnosti v životě nejsou způsobovány nějakým zlem, ale nedorozuměním!!! Díky Ti, hladí to.
Taky to vidím na fúzi
Taky to vidím na fúzi