Bestie v nitru
Potřásl hlavou, ale rudá mlha zůstala. Vždy se mu tu bestii ve svém nitru podařilo zahnat, teď byl prostě na konci svých sil.
Okrajově vnímal výstřely a ženský křik, ale nevšímal si toho, teď vedl jinou bitvu.
"Jdi pryč," zašeptal.
"Já nikam neodejdu, už nikdy," síla toho vnitřního hlasu ho srazila na kolena.
"To nejde," opřel rozpálené čelo o chladnou zemi.
Podvol se! Přijmi mě!
Ze rtů se mu vydralo zoufalé zasténání. Pak zavrčení.
Prudce zvedl hlavu, ve žlutých očích už nebylo nic z člověka. Bestie se napřímila a pohlédla směrem, kde útočníci masakrovali vesničany. Vycenila tesáky a rozběhla se.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Páni, to je dost dobré.
Páni, to je dost dobré. Vzbuzuje to ve mně různé asociace, ale skvěle funguje i samostatně.
Skvěle děsivé, káč!
Skvěle děsivé, káč!
Trocha děsu pro nedělní ráno.
Trocha děsu pro nedělní ráno...