Zapomeneš?
Nahrazuji téma č. 21 - Jednou za sto let
Vložením interpunkčního znaménka jsem lehce změnila význam tématu, tak snad to takhle projde.
Pro neznalé kánonu: drabble je z pohledu Augusta, který umírá na rakovinu. Jeho přítelkyně Hazel je taky nemocná, Peter van Houten je autor jejich oblíbené knihy.
Jednou, za sto let, za tisíc či za milion, už nezůstane vůbec nikdo, kdo by si na nás pamatoval.
Jsme determinováni k implementaci našeho osudu, napsal by Peter van Houten.
Ta báseň, kterou jsi mi říkala, byla krásná. Tolik závisí na tomto pozorovateli vesmíru. Vím, že tomu sama nevěříš, vždyť oba dva jsme jen omyly evoluce. Ale děkuju ti.
Prosím, zkusíš si mne alespoň chvíli pamatovat? Ne jako statečnýho bojovníka, protože oba víme, že tím jsem nebyl, ale jako obyčejnýho kluka, kterej miloval nevkusně přehnaný gesta, měl jen jednu nohu a neuměl řídit?
Prosím, Hazel Grace.
Budeš si mne pamatovat?
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Dojemně jsi to napsala, ta
Dojemně jsi to napsala, ta touha zanechat stopu, aspoň někým nebýt zapomenut, ta touha těžce zkoušeného života... Díky!
Mockrát děkuji!
Mockrát děkuji!
Pěkně napsáno :)
Pěkně napsáno :)
Díky :)
Díky :)
Úžasné... Ano, dokud máme
Úžasné... Ano, dokud máme lidi ve vzpomínkách, svým způsobem žijí.
Děkuji :)
Děkuji :)
Tleskám
Dojemně hlubokomyslné, podobně jako fandom sám...
Mockrát děkuji :)
Mockrát děkuji :)