Rotolf z Rohova – On, ona a kůň
Bez bodu.
Navazuje na drabble Poklidně, snad až příliš.
Plamenů se díky Adelizině péči již nebála, večer tedy mohli rozdělat oheň. Rotolf byl rád, i přes teplé oblečení byl konec října nevlídný.
Hrabyšinu nechali za sebou, cestovali opět sami dva.
„Jak dlouho ještě pojedeme?“ vyzvídala po večeři.
„Tři dny.“
„Znáš cestu?“
„Teď už ano.“
„Máš mi zavázat oči? Prý je to tajné,“ ztišila hlas.
„Pro tebe ne. Získáš určité zvláštní postavení. Vysvětlila ti to paní Adeliza?“
Kývla. „Budu s Kamenným domem už napořád svázaná. Když budu chtít, můžu jako dospělá vstoupit do Společenství. Ale nemusím.“
„Postarají se o tebe, kdykoli budeš potřebovat,“ ujistil ji.
Kůň spokojeně chroupal svůj oves.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
hm, nějak moc klidu, bojím
hm, nějak moc klidu, bojím
nu, něco se možná ještě
nu, něco se možná ještě semele...
Nestraš, bojím.
Nestraš, bojím.
neboj ;-)
neboj ;-)
Právě jsem chtěla napsat
Právě jsem chtěla napsat totéž. Scéna působí tak klidně a bezpečně, až by se člověk nechal ukolébat.
ono i nějaké vysvětlování je
ono i nějaké vysvětlování je někdy potřeba
Další ztišení, buď před bouří
Další ztišení, buď před bouří (moc času nezbývá :-))), anebo to ukončuješ jak Říp své úpatí - pozvolna až k rovině...!
máš pravdu, moc času nezbývá
máš pravdu, moc času nezbývá ;-)
Souhlasím s komentáři nade
Souhlasím s komentáři nade mnou. Věta s koněm to hezky rámuje.
děkuji moc
děkuji moc
Pěkná momentka.
Dobře, že se už nebojí ohně.
to rozhodně díky
to rozhodně
díky