Srdce bez srdce

Úvodní poznámka: 

Nestihl jsem čas, takže bez nároku na bod.

Drabble: 

„Promiňte, zdá se, že byste potřeboval pomoct.“
„Co se do mě navážíš?“
„Nenavážím se, já jen, že jste patrně sklouzl do bažiny a nemůžete ven.“
„To je moje věc.“
„To samozřejmě je. Já jen že mohu pomoci. Nic od vás nežádám, jen vás vytáhnu.“
„Nestarej se.“
„Vážně vás nechci obtěžovat, jen vám pomoct. Pak hned půjdu.“
„Ne, já nic nepotřebuju.“
„Ale vždyť se pořád propadáte! Za chvíli se utopíte!“
„Řekl jsem, že si poradim.“
„Ale jak?“
„Nemontuj se do mě!“
„A proč nechcete pomoct? Já vážně nic nechci, přísahám! Jen natáhněte ruku.“
„Nerozuměls? Poradím si. A přestaň mě laskavě obtěžovat!“

Závěrečná poznámka: 

Nevím, jestli je to srozumitelné a spíše by to bylo na téma "Hřích, který nejde odpustit". Ale modří snad vědí.
Ale jelikož bod stejně nemám, tak je to fuk :-)

Komentáře

Obrázek uživatele Faob

Sedím a dumám, zajímavý hovor, neotřelé - a přitom "fandomu" odpovídající - uchopení tématu, ano, obtížně se dá odpustit zejména tehdy, když protistrana jakékoli odpuštění odmítá...

Ano, přesně tak, má-li někdo svou zdeformovanou hrdost nastavenu tak, že "pomoc" vnímá vlastně jako ponížení, pak je strašlivě těžké se k němu dostat.
Tak chápu téma hříchu, který nelze odpustit neb na lidské straně chybí byť i sebemenší ochota nechat si pomoci (a velmi zhruba tak nějak pojímám i onen proslulý "hřích proti Duchu svatému").
Děkuji za komentář!

Obrázek uživatele Tora

Hrdost se (stejně jako nic) nesmí přehánět. Ale věřím, že jsou lidi, kteří by si raděj jazyk ukousli, než by připustili, že potřebují pomoc.

Jojo, a naopak - přiznat si slabost může být velkou úlevou :-) Děkuji za komentář!

-A A +A