Pořád spolu
Nahrazuji téma ze 13. 4. - Pořád spolu
"Nemusíš běhat jen za mnou," smál se, ale pofoukal jí zadřenou třísku.
"Nestůj mi pořád za zády," káral ji, ale pak ji nechal šlapat měchy.
"Nepomáhej pořád jen mně," pobízel ji, ale stejně ji chtěl mít na očích.
Časem ho poslechla. Vyrostla a nechodila jen za ním. "Jen jeď," řekl jí, protože chtěl, aby se nebála vlastní cesty.
Už se nevrátila. Místo toho přišla válka.
Když ustupovali spáleništěm a nízko nad obzorem za kouřovou clonou slunce zkrvavělo, ještě stále si představoval, jak ji najde. Nějakým zázrakem. Řekne jí: "Nemuselas být stejně zarputilá jako já!"
A pak jí pofouká zadřenou třísku.
Standardní válečný drama č. 4, asi...? Včera jsem bez internetu v mobilu jezdila hodně vlakem, navštívila cizí město a pak na skautské chatě zapíjela slivovicí kamarádčino mimino a jiné děti, všeobecně.
Omlouvám se Betafanklubu, že jej trápím těmahle citově vydíracíma pasážema.
#trailer #sorrynotsorry
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
já nevím, kdo je kdo, ale
já nevím, kdo je kdo, ale tohle dává smysl i samo o sobě. Líbí
Já si taky myslím, že tohle
Já si taky myslím, že tohle funguje úplně samostatně
A je to výborné.
Děkuju :)
*mne si pracky*
Já to tak píšu schválně, aby se to dalo užít, i když čtenář nezná podrobnosti. Jsem ráda, že to jde.
Me like!
Me like!
Hantanyel órenyallo!
*zavře slovník*
Ow, straight in them feelz.
Velmi barvitě vylíčeno a přitom velice fandomově univerzální.
A zase mi ho je líto.
Vlastně dost častá situace,
Vlastně dost častá situace, co tak člověk čte či vidí... a stejně mě vždycky hodně zasáhne.
Působivě napsáno!