V zajetí času
Chtěli jsme se podívat za obzor. Příliš nebezpečné v tom čase.
Chtěli jsme putovat za obzor. Nesměli jsme. Naše touha byla spoutána časem.
Tak jsme se jen dívali k obzoru, možná trochu shrbeni, ale s hlavou nahoru.
Myšlenky nespoutané jako gejzír tryskaly z nás, ale slova ve vězení na neurčitou dobu spoutaná časem.
Hlavu v oblacích, spoutání časem, než jsme k nim mohli vzlétnout k nebi.
Bláhoví v narůžovělém oparu zamilovanosti, spoutáni časem, toužili jsme po věčnosti.
A když přijde poslední hodinka, byť se snažíme sebevíc, nezískáme ani několik okamžiků, pár nádechů a výdechů navíc.
Celý život jsme spoutáni časem.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Smutná pravda života, ale
Smutná pravda života, ale velice krásným způsobem vylíčená.
Tak. Dobře napsané
Tak. Dobře napsané
Ponuré vyčíslení našich
Ponuré vyčíslení našich střetů s časem...!
Poetické, krasosmutné, líbí.
Poetické, krasosmutné, líbí.
Krásné, káč!
Krásné, káč!
Nevím, co víc napsat, tak jen
Nevím, co víc napsat, tak jen - moc se mi to líbí :)
pěkné
pěkné
Na to není co napsat, jen -
Na to není co napsat, jen - hodně dobré, káč.
Ještě,že si to běžně nepřipouštíme.