16. Dobře namazaný stroj

Obrázek uživatele Tess
Povídka: 
Kapitola: 

Jen blázen nebo zoufalec by se vyskytoval venku ve sněhové bouři. Vydra nebyla ani jedno, ale každé pravidlo potřebuje výjimku.
Přestože nebylo vidět takřka na krok, nemohla se ztratit. Průliv jí dovedl k hlavní silnici a ta potom sérií kruhových objezdů (dokud to jde, rovně, pak vpravo, pak dokud to jde, rovně, pak vpravo) až k hlavnímu přístavu. Zadními uličkami by to bylo kratší na vzdálenost, ale delší časově.
Vydra běžela proti větru a překážky spíše odhadovala.než viděla. Náhle, jako by někdo zavřel stavidla, sníh ustal. Vydra zamžikala a rozhlédla se pořádně. Pak tiše zaklela, otočila se a chvíli se vracela.
No a co. Velitelské stanoviště prostě v té chumelenici neměla šanci zahlédnout.

Aktivita v hotelu se významně zvýšila, když Vydra odříkala své hlášení. Nepřekvapilo ji, že jí přidělili pokoj s čerstvě (!) povlečenou postelí (!) – naopak, bylo jasné, že když se o ní takhle starají, bude se muset pravděpodobně muset brzy vydat zpátky, a to hodně rychle.
Přinesená konvice s horkou vodou ji však překvapila velmi. Zalila si připravený čaj, zbytek vody vylila do umyvadla a s pomocí žínky provedla důkladnou očistu.
Takový luxus už dávno nezažila.
Čaj nechutnal nejlépe. Nebyl už dávno z nejčerstvějších, ale byl to opravdový čaj.
Už moc dlouho nevydrží.
A bylo k němu opravdové mléko.
Vydra usrkávala slast zavrtaná pod peřinu. Teplo zevnitř i zvenku a únava ji ukolébaly k spánku.
Mezitím se, samozřejmě, děly věci.

Nad mapami se skláněly místní strategické špičky. Bylo spíše náhodou a štěstím, že ve zdejší oblasti trávilo důchod několik výše postavených důstojníků .
Možná to ani taková náhoda nebyla... vzhledem k historii.
„Takže nepřítele zadrželi tady... to dává několik možností pro směr vpádu.“
„Vlastně jenom dvě. Přímo od jihu, kde můžou využít tři paralelní přístupové cesty a protáhnout jimi větší armádu rychleji, nebo od jihozápadu, ale to by museli jen tou úzkou silničkou...“
„Taky to můžou vzít po moři.“
„Démoni? Nemůžou. Stačí jedna taková bouřka jako dneska, ztratí pobřeží z dohledu a už nikdy se nenajdou. Nemůžou navigovat podle kompasu, pánové... a dámo.“
„Taky to můžou vzít přes kopce.“
„Vážím si vaší snahy myslet mimo zavedené hranice, ale nemůžou. Hory jsou pro armádu neprostupné. Potřebují udeřit rychle a překvapivě. Výstup na každou horu, do každého sedla by je zpomalil o den...“
„O pár hodin. Jsou to démoni.“
„Shodněme se na tom, že by je nepřiměřeně zpomalil. Bude to jih nebo jihozápad.
„Co jihovýchod?“
„To by bylo možné, tu oblast nemáme příliš prozkoumanou a nevíme, jak je v tom místě široká Zóna. Přivedlo by je to přímo sem, do našeho srdce. Pro mluví nečekaný směr útoku, proti ale, že v té oblasti nejsou cesty, které by stály za řeč. Útok několika desítek, možná. Armáda ne.“
„Kolik škod nadělá útok několika desítek démonů?“
„Tady? Po pravě řečeno, moc ne. Byli by blázni, aby útočili přímo sem – vzhledem ke stálé posádce a podobně.“
„K té posádce, kterou chceme poslat na jih?“
„Ano. Ale to oni nemůžou vědět.“
„Opravdu nemůžou?“
„Smrtonoš je génius, ale ne kouzelník. Nemůžou.“
„Dobrá.“
Zavládlo krátké ticho. Většina přítomných si psala poznámky. Patřili ke staré škole, nejlíp přemýšleli s tužkou v ruce.
„Jak velkou jednotku můžeme postavit? Myslím teď hned.“
„Pár stovek...“
„Stovek? Myslela jsem, že jich jsou tisíce.“
„Byly jich tisíce, byly, madam. Většinu jsme ale ztratili v bojích. A nových není mnoho...“
„Kolik jich je momentálně ve výcviku?“
„Asi deset.“
„Jenom?“
„Ano. Brzy už se budou nové případy objevovat opravdu vzácně. Pokud se Zóna nečekaně nerozšíří...“
„Bůh chraň.“
„Ano.“
Odmlka.
„Takže, jak jsem říkal... pár stovek. Momentálně máme ve stavu asi pět set kusů. Z nich jsou někteří na hlídkách a jiní slouží jako rezidenti... tři sta padesát až čtyři stovky.“
„A kolik že může postavit nepřítel?“
Povzdech.
„Nemám nejmenší tušení.“
„Což znamená, že bychom měli vyslat vyzvědače.“
Zaškrabaly tužky píšící si poznámky.
„Nicméně... přesunul bych jednotku o síle tři sta - zbytek radši necháme v zázemí - na tohle místo. Došlo zde ke kontaktu s nepřítelem a je to strategicky důležitá křižovatka.“
„A pokud zaútočí od jihozápadu?“
„Jednotka se dokáže přesunout během dvou hodin. Ztratili bychom maximálně jednu, dvě menší osady, spíše ani to ne. Mají rezidenty...“
„Dobrá. Tedy tři sta... předpokládám, že se utáboří mimo vesnici a budou udržovat svou přítomnost v tajnosti.“
„Samozřejmě.“
„A vyzvědače. Velitel hlídky žádal, aby mu bylo povoleno provést průzkum...“
„Kdo je tam?“
„Racek.“
„Racek. Chytrý kluk... trochu moc chytrý. Ne, toho ne, budeme ho potřebovat tady.“
„Co ta holka, co přinesla zprávu? Je Hlídkařka, takže bude dobrá...“
„Vydra.“
Zašustění papíru.
„Ano. Na Přeměněného inteligenční nadprůměr... znalosti a dovednosti... hmmm. To vypadá dobře.“
„Dohodnuto. Děkuji vám za spolupráci, dámo... a pánové. Teď bude naším úkolem rozpracovat podrobnosti. Očekávám začátek operace Přesun do tří hodin.“

Vydra se opravdu moc nevyspí.

Závěrečná poznámka: 

Komentáře

Obrázek uživatele Apatyka

Líbí se mi to. Na víc se teď nezmůžu, ale líbí se mi to opravdu hodně.

Obrázek uživatele Tess

Díky!
... však. Je noc.

Obrázek uživatele Tora

Taky se mi to líbí, náhled do strategického centra je super. A Vydra je chytrá, tuší, co ji čeká. Držím palce, ať to zvládne.

Obrázek uživatele Tess

Vydra je lehce paraniodní pesimista :)

Obrázek uživatele Arenga

Líbí se mi to a tuším nějaký velký průšvih ;-)

Obrázek uživatele Tess

Otázka je, kdo ho uděla?

Obrázek uživatele Arenga

zelený mozek, ahm, generál si byl příliš jistý sám sebou, mám dojem - průšvih tuším z téhle strany

-A A +A