Sedmnáctá
Velmi krátká, omlouvám se :)
„A tím se dostáváme k důvodu, proč jsem vás sem přivedl a proč jsem vám svěřil největší tajemství Metra,“ naváže plynule Vrchní klerik, „tajemství, které zná jen velmi omezený počet lidí.“
„Poslouchám.“
„Před jistou dobou se na povrch vypravil jistý... bláznivý dobrodruh. Na vlastní pěst. Bohužel jsme to zjistili příliš pozdě na to, aby ho bylo možno zadržet před výstupem. Když se dlouho nevracel, domnívali jsme se, že... Že zemřel.“
Hlas Vrchního zakolísá. Odmlčí se. Polkne.
„Ale on se vrátil. Normálně přišel zpátky, v celku a nepoškozen.“
„Cože?“ Luka zatne ruce do opěrek křesla, „kde je? Co se s ním stalo?“
Poprvé za celý rozhovor vypadá Vrchní velmi nejistě.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Já chci delší, další! Kvílík
Já chci delší, další! Kvílík
Nestíhám, pardon.
Nestíhám, pardon.
Já něco takového tušil ...
Já něco takového tušil ...
Tak ono se to nabízelo. Jsem
Tak ono se to nabízelo. Jsem předvídatelná ;).
Já si to myslela! Proč je to
Já si to myslela! Proč je to tak krátký!!! To není fér!
Omlouvám se :).
Omlouvám se :).
Etuda pokračuje!
Etuda pokračuje!
Tak to je mučení čtenářů
Tak to je mučení čtenářů tohleto!