Rio de Janeiro 1992
Vrátit se do Ria pro mě znamenalo naprosté vytržení.
Deset měsíců strávených papírováním, poradami ve sborovně, dozorem na chodbách a snahou vštípit bradavickým studentům alespoň základní vědomosti způsobilo, že jsem tuhle dovolenou vnímal jako živou vodu a žíznivě hltal hned po přistání.
V záplavě křiklavých barev, pronikavých vůní a tisíců hlasů jsem zapadl stejně, jako slza zapadne v oceánu.
Nasával jsem atmosféru ovocného trhu, užíval si pocit dokonalé anonymity...
Vtom se ke mně zakutálel míč.
Zvedl jsem ho a hodil zpět drobnému chlapci.
„Díky, pane!“ zakřičel. „Máma vzkazuje, že vypadáte smutně, jak tu stojíte tak sám. Zve vás na drink!“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Moc se mi líbí tyhle doplňky
Moc se mi líbí tyhle doplňky k padesátce.
Hezké. :-)
Hezké. :-)