Čaj po půlnoci
Zatímco dav byl ochromen šokem, že narozeniny slaví až více jak za měsíc, osamoceně se skrz něj prodíral k východu. Za dveřmi narazil na Hermionu.
“Snažím se dostat už hodinu dovnitř, ale ta mrch-“
Honem ji přerušil.
“Pojďte, musíme zmizet.”
Skončili v bezpečí jejího kabinetu.
“Čaj?”
“Milerád.”
Upíjeli ze šálků a on si vychutnával ticho její přítomnosti.
“Co se dělo?” zeptala se po chvíli.
“O tom... snad raději někdy jindy.” Nechtěl si tak otřesný zážitek připomínat znovu, když měl v paměti ještě mnoho živých detailů. Příliš mnoho živých detailů.
“Nechtěl byste přes noc zůstat tady?”
Chtěl. A nakonec moc rád.
Naivně jsem si myslela, že budu mít víc času, ale místo toho lovím drabblata v unavené hlavě chvíli před půlnocí.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Vzpomněla jsem si na jeden
Vzpomněla jsem si na jeden kousek, co byl dopředu a jsem zvědavá na souvislosti.
Zdá se to jako klidná hladina
Zdá se to jako klidná hladina po naprosto zběsilé jízdě divokou řekou. Působí to hrozně krásně.
Úplně z toho cítím to tichý
Úplně z toho cítím to tichý porozumění mezi nima :) je to moc pěkný.
Já už se dneska asi zmůžu jen
Já už se dneska asi zmůžu jen na smajlíky. Tohle je přiblblý úsměv. :)