Ještě ne
Příboj, vonící zimou, vířil pěnu mezi skalami.
"Vždyť Noldor už dávno změnili svůj osud. Bylo vám odpuštěno." Círdan pokynul k zelenošedému obzoru. "Jen vypluj, pokud chceš."
Věděla, že ani on netuší, co za tím obzorem čeká. Sprška vyvržená vlnou zmáčela zem a zanechala po sobě temnou louži. Tinwë ustoupila o krok.
Máte to v krvi. Ta pověst předchází váš slavný rod.
Nehty zaryté v dlani ten hlas utišily.
"Všechno se dá odčinit," řekl Círdan. "Jednou potkáš svého otce a vysvětlí ti to."
Tříšť nesená mořským vánkem chutnala jako slzy.
Otec by jí prominul všechno.
Nerozuměla tomu.
Ona si odpustit nehodlala.
(Dnes teda pro změnu 90% kinslaying, 10% Círdanovo konstruktivní slovní hodnocení.)
(Kdo mi to psal, že migréna dělá lepší drama? Tak spát jen čytři a půl hodiny snad taky :))
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Awww! Přístavy a Círdan <3
Já jí tuhle situaci vůbec nezávidím. Když ti nemá kdo jiný odpustit, je hrozně těžké odpustit sama sobě.
Also, Galadriel, you're not helping, girl!
Ráda potěším oblíbenou lokací ;)
Tu větu neřekla Galadriel, i když možná si to taky myslela. Ty jsi příliš hodná! Léčba šokem je léčba šokem :))
*stares into infinity*
Je to krásné, takové smutné,
Je to krásné, takové smutné, ale krásné.
Děkuju.
Děkuju.
Střídám veselé se smutnýma. Asi neumím nic mezi :)
<3
Ti, kteří jsou prokletí, potřebují obětí.
Awww,
yesss, precious :D