Kolikrát
Mohli by toho o něm říct hodně, ale nebyl neupřímný.
Občas ho obviňovali z přílišné přímočarosti, tvrdosti a zbrklosti.
Když se mu něco nelíbilo, dal to provinilému patřičně najevo.
Na druhou stranu, občas člověk musí projevit i trochu velkorysosti.
V určitých hranicích, samozřejmě.
"Kolikrát mám odpustit tomu, kdo se proti mě proviní?"
Samotná otázka zní stroze, nevstřícně. Proto dodá trochu nesměleji: "...snad až sedmkrát?"
Číslo plnosti, to by mohlo stačit.
"Sedmdesát krát sedm krát," přišla uzemňující odpověď a pohled příliš laskavých očí.
Ten samý pohled, který se k němu otočil při kohoutím zakokrhání.
"Ještě alespoň jednou, Pane," zaprosily hořké slzy.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Uf.
To je... Silné. Petra mám moc ráda.
Krásne napísané.
Krásne napísané.
Krásné, dobře přiblížené,
Krásné, dobře přiblížené, Ježíš v Otcových stopách (Abrahám, Jakub... David) podivuhodně vybírá pro nositele zaslíbení lidské, velmi lidské bytosti... Je to povzbudivé i zavazující. Díky.
To je opravdu krásné, zvlášť
To je opravdu krásné, zvlášť to propojení obou scén, které mě nikdy nenapadlo. Také je mi Petr velice blízký. (Svého času mi tak i říkali ve škole. :))