Kostel a provaz
Jedno navíc, nesoutěžní.
Volně navazuje na Deník Billa B., 14.7.2020 a Deník Billa B., 25.7.2020.
Malý kostelík, úplně obyčejný, ale Mickovi stačil, aby si v něm s Bohem promluvil. Přinesl s sebou výčitky svědomí a provaz.
„Nevím, jestli ještě někde seš,“ řekl do prázdna z lavice v první řadě. „I tak ti chci říct, že už je toho trochu moc.“
Vedl monolog doprovázený ševelením větru. Dřevěné trámoví nad ním poklidně vrzalo. Vyprávěl Bohovi hlavně o Jess, o tom, co mohlo být, kdyby také přežila.
„Do prdele s tím. Proč myslet na rodinu, když jsem ji nedoved ochránit. A do toho teď spím s tím klukem... Nevydržel jsem to, Bože... Jsem nechutnej.“
Trámoví zpívalo. Pevné trámoví.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Hodně působivé
Hodně působivé
Ach.
Ach.
Teda, jako kdybych tam byla.
Teda, jako kdybych tam byla. Působivé.
Dobře dokresluje příběh.
Dobře dokresluje příběh.
A sakra. Pevné trámoví. :/
A sakra. Pevné trámoví. :/
Vyznívá to
celkem realisticky.
Super příběh.
Právě jsem to celé dočetl od začátku až sem. Moc se mi to líbí a je to pěkně sugestivně napsané. Skvělé postapo.
Mám strach, že by to tak klidně mohlo být... kdyby se něco stalo. Brr...
Děkuju všem za komentáře.
Děkuju všem za komentáře. Jsem rád, že je to ještě čitelné (i když to moc radosti asi nepřináší).