Patnáctá

Obrázek uživatele ef77
Povídka: 
Kapitola: 

Nikdo...,“ Slobodan Luka se zhluboka nadechne, „ nikdo z nich se nevrátil?“

„Ale ano,“ odpoví Vrchní tiše, „někteří ano. Většina z nich nebyla schopna o pobytu nahoře nic říct. Většina z nich přestala mluvit úplně. Někteří jsou stále naživu. Bohužel jsme nuceni držet je odděleně v samostatných celách. Polstrovaných.“

„Oni?“

„Ne. Nepokouší se zabít se nebo si nějak ublížit. Sedí a dívají se do... nikam. I krmit je musíme nitrožilně. Ti, kteří mluvili...“

„Ano?“

Vrchní beze slova vytáhne z trezoru diktafon a stiskne knoflík přehrávání. Přerývaný hlas téměř není slyšet, šeptaná slova nedávají smysl.

„Oni... oni...zrůdy... nelidé. V hlavě, v hlavě, v těle.... V očích... Bože!“

Výkřik řízne pracovnou jako nůž.

Komentáře

Obrázek uživatele neviathiel

A jéje. Já to tušila.

Obrázek uživatele ef77

Ono se to tušit dalo, že to nebude tak jednoduchý (o čem bych taky psala, až do konce roku? :))

Obrázek uživatele neviathiel

Tahle kapitola mně vlastně můj dojem potvrdila. No drsný (nebuduříkatco)

Obrázek uživatele Arenga

Já mám ale pořád pocit, že to stejně nebude tak, jak to vrchní předkládá...

Obrázek uživatele ef77

Uvidíme :).

Obrázek uživatele Killman

Taky si říkám jestli mluví pravdu. Ale mohl by.

-A A +A