Zkáza

Byl to takový ten den, kdy toužíte ulehnout někam na zem. Toužíte nechat věci, ať si jdou do prčic, ale teď už bez vás. Vracela jsem se domů. Slunce svítilo, lidé se hemžili, zem byla na ležení příliš špinavá, uprostřed ulice hořel odpadkový koš.

Uprostřed mé ulice.

Nasadila jsem výraz s jasným sdělením Kdo zachrání město před zkázou? Nehlaste se všichni!. Bohužel se všichni nehlásili.

Přišel můj moment! pomyslela jsem si, nedbajíc všech předchozích momentů, které onoho dne přišly a skončily velkým špatným. I vytočila jsem hasiče a objednala si chlapíky v uniformách.

Zalít koš vodou mě napadlo až pak.