Pustina
... Mno. Na poslední chvíli, jako poslední dobou ostatně vždy.
Celý svět je pln hrozných, strašných tajemství.
A mlčí. Ze strachu, že naslouchající by zradil za pár korun, za měsíc svobody, za kostku másla, za křivý úsměv. Za rychlou smrt.
Lidský život je veliký náhrobní kámen budoucích a minulých skutků.
Kým být a nebýt, v těch nejčernějších nočních můrách?
Ostrůvky naděje, rozeseté po zelených lučinách, neodvažují se rozsvěcet majáky. Většina již je pustinou.
Jen jeden, dva majáčky pruhované, červené, modré a bílé, bliknou do dáli, když se nikdo nedívá.
A v jednom z nich hluboko uvnitř, uvězněná, ale jsouc symbolem svobody, volá Libuše úpěnlivě Johna, a šeptá mu všechna tajemství.
Kdo pozná, dostane bonbónek.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Vysílačka Libuše...
Vysílačka Libuše...
Yes. *hází bonbónek*
Yes. *hází bonbónek*
Bonbónek odchycen :-) Mňam!
Bonbónek odchycen :-)
Mňam!
Ležáky?
Ležáky?
Přesně tak.
Přesně tak.
Krásné drabble.
Jsem historický ignorant - a velmi se za to stydím -, takže nevím. Ale napsané je to krásně.
Viz výše, a pak už stačí
Viz výše, a pak už stačí googlit. Nebo si dej do googlu přímo to jméno.
Moc děkuji!
Moc pěkný :)
Moc pěkný :)
Děkuji :)
Děkuji :)
Taktéž ignorant, tudíž až
Taktéž ignorant, tudíž až komentáře dopověděly, nicméně - je to pravda, u jejdánků!? - majáčky, ticho a tma mě i původně směrovaly víceméně správně, asociačně, ach jo, k Sedmé rotě za úplňku... Jenže Libuše, ach vy dominantní žrouti významů, vytrhla zpět, někam "asi nechápu". Hezké drabble!
Sedmá rota mi vůbec nic
Sedmá rota mi vůbec nic neříká, takže tam jsem se nedostala, pro mě byl směr pruhovaný majáček (tedy česká vlajka) a Libuše s Johnem.
Nicméně asociace obvykle fungují mnohanásobně, takže vůbec nevadí, naopak je zajímavé, jak se mysli můžou ubírat různými směry. :)