Příště

Trčím tu už dvě hodiny. Jsem festovně seklá. Pobíhám sem tam. Skáču do vody, potápím se, vynořuju a znovu. Hopsám po schodech nahoru dolu, šplhám po řetězu a skáču jak Perskej princ. Volám na svou psí slepici. Vždycky se ponoří beze mě. Nejde se jí chytit. Lezu po každém výklenku, zkoumám každý kout a mrcasím se v každé škvíře. Nic. Bože, jak jsem unavená. Mozek, ruce, záda i zadek mi tuhnou od toho dlouhého sezení. Už mi z toho hrabe. Ze zoufalství se snažím narvat do zdi. Takhle to dál nejde. Uložím hru a zkusím to příště s čistou hlavou.