Jaroslav se svěřuje
Nahrazuji téma 13. Pořád spolu
Navazuje velmi těsně na: Vzpomínky
Eva vešla se stohem papírů a uviděla Jaroslava s hlavou ve dlaních.
„Co se stalo?“
„Ten telefon,“ řekl zdráhavě. „To byl Jarmilin otec. Prej jen sedí na kanapi, brečí a kouká na telenovely.“
Zahleděl se z okna. „Potkal jsem ji na nějaké večeři. Byla to láska na první pohled,“ křivě se usmál. „Do týdne se ke mně nastěhovala. A byli jsme pořád jen spolu. Jenže pak měl otec mrtvici a musel jsem převzít podnik – spousta práce, zodpovědnost…“
„Nechápala to?“
Zavrtěl hlavou. „Navíc matka chtěla, abychom se vzali. Já to chtěl, moc, a ne kvůli matce.“ Znovu sklonil hlavu do dlaní.
Přímo navazuje drabble: Eva radí
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
aha, tak já si spletla ty dvě
aha, tak já si spletla ty dvě ženský, tak pardon, nepokročili, právě naopak
To já matu čtenáře. Pardon.
To já matu čtenáře. Pardon.
Ne, to mám z toho čtení na
Ne, to mám z toho čtení na přeskáčku. Budu to muset vzít popořadě
aha, hm, tak se zdá, že
aha, hm, tak se zdá, že JAroslav za to asi spíš nemohl, i když Jarmila si možná myslí něco jiného, jsem zvědavá na pokračování
jak jsem psala - rozchody
jak jsem psala - rozchody jsou fakt těžké a úplně se oprostit od vzpomínek jde velmi, velmi špatně a trvá to hodně dlouho.
A stejně pak zas bodnou.
Tak to se - juknuv na
Tak to se - juknuv na závěrečnou poznámku - těším, co mu poradí! A ano, vidím to jako prvorepublikový film s Oldřichem Novým!
Tak teď nevím, kdo vlastně
Tak teď nevím, kdo vlastně koho opustil