Neruš tátu, nebo...!
Prkno zavrzalo a s ohlušujícím rupnutím prasklo. Lavina padajících knih zabušila jako kroupy na střeše. Buch - buch, spadly poslední svazky.
Elrond věděl, který z jeho synů se to tiše krčí v klubíčku, drží si loket a polyká slzy.
"T-tati, já jsem chtěl je-jenom -"
"To nic, to byla hodně stará police," konejšil ho Elrond a přemítal, před kolika staletími ji měnil.
"T-tati, ale že neodjedeš? Brácha říkal, že tě tak unavuju, že odjedeš radši za Moře!"
Elrond políbil synka na čelo. "Neboj se. I unavený otec je šťastný, že tě má."
Elrohir úlevně vydechl. "Takže jestli odjedeš, může za to Elladan."
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Já jsem ten název suverénně
Já jsem ten název suverénně přečetl "Neser tátu, nebo...!" a vůbec mi to nepřipadalo divný. Nevím, co by na to řekl doktor Freud.
Nicméně to drabble je skvělý. Úplně jsem zacítil tu dávnou dětskou úzkost, když mě strašili něčím hrozným.
:))
Jde vůbec Elronda něčím nasrat? Jako, doběla? V mojí hlavě moc ne :D
Já s ním žiju, takže se v
Já s ním žiju, takže se v rámci domácího štěstí radši zdržím komentáře.
Ta Elrohirova logika na konci
Ta Elrohirova logika na konci je dokonalá :))) a je to krásný, jak se Elrond nezlobí, úplně je z toho cítit ta úleva. :)
Povedená rodinná scéna
Povedená rodinná scéna
úplně se u toho usmívám
úplně se u toho usmívám
ještě mohl říct: to omylem :-) případně ono samo :-) - obojí je oblíbený "argument" našich dětí
Děkuju za komentáře :)
Děkuju za komentáře :)