Prosba

Říkají, že po smrti se z nás všech stanou hvězdy. Ty tu teď ležíš a bojuješ o život a já si říkám – to je hvězd na nebi málo, že si k sobě volají tebe? To se tak nudí, že se rozhodly vzít si tě k sobě, abys jim připomněla, jaké je to žít? Potřebují tvoje veselí a oheň v tvých žilách, aby si vzpomněly, jak svítit? Jednoho dne je zastíníš všechny, budeš zářit tak, že ti bude závidět i samo slunce. Ale musí to být teď? Já potřebuji, abys ještě chvíli zářila tady na zemi.
Irenko, nenechávej mě tu, prosím.