Zlatá klec

Krajánkům, poutníkům nebo bardům a vůbec všemu putujícími lidu je ouvej, když se nemá kde schovat před slotou a nečasem.
Ani naši dva mládenci na tom nebyli jinak. Tehdy se k sobě tiskli pod chatrným přístřeškem, zatímco déšť či sníh jim pronikal za límec, a utěšovali se představami o krásném teplém domě, s hudebním pokojem a útulnou ložnicí.

Teď v podobném obydlí, na knížecím hradě, nedobrovolně přebývali, ale s chutí by ho vyměnili za jakýkoli vzdušný zámek, který si vysnili, jen aby byli zase svými pány. Ale jak chcete utéct, když v patách máte nejen stráž, ale i sledovací kouzlo?