Šedesát tři
Od jezera vál studený vítr a tahal mě za vlasy. Ohlédla jsem se k ostrovům. Tam na břehu jsme ještě nedávno stáli a mluvili o fotografiích.
Toronto bylo obrovské, tak jako před několika dny, ale přitom prázdné jako nikdy předtím. Bloudila jsem mezi lesklými mrakodrapy a červenobílými autobusy, ve kterých musíte zatáhnout za šňůrku, aby vám zastavily. Někde nad tím vším se do šedivých mraků zabodávala špička CN Tower.
Sedal na mě smutek.
Nezbývalo než zatnout zuby a jet daleko na předměstí. Neohlížet se k jezeru. Pracovat.
Zase budeme spolu a zase bude dobře. Asi tak za šedesát tři dní.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Nevím, proč je to tak smutné,
Nevím, proč je to tak smutné, ale nálada je vystižená úžasně
Krásná atmosféra, chytá mě to
Krásná atmosféra, chytá mě to za srdíčko.
Pěkné, i když dost smutné.
Pěkné, i když dost smutné.