Puškvorec a pelyněk
Bylo to horké léto, kdy byl hostem na statku v zapadlé gubernii, kde lišky dávaly dobrou noc, kde světla Petrohradu byla jen vzdáleným tušením.
I ona byla horká a voněla mládím, ostružinami, pelyňkem, puškvorcem, když spolu leželi na louce, pod stromy, u řeky.
S podzimním deštěm odlétl jako tažní ptáci, na zimu do Paříže, Říma, Berlína.
Když se vrátil, po létech, byla mrtvá, utopená v řece, na jejímž břehu ji líbával.
Nečekal, že by jej dohnaly výčitky za její smrt, ale ony přišly, naléhavé, s chutí pelyňku v ústech, které se nemohl zbavit, ani když si drhnul rty do krve.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tak už je v oblíbených
Tak už je v oblíbených
Až tak? Děkuju moc!
Až tak? Děkuju moc!
Hmm, takové výčitky svědomí
Hmm, takové výčitky svědomí jsou někdy drsné.
No a právě v originálních
No a právě v originálních povídkách je nikdo nemá. Tak jsem si je dopsala sama.
Nádherné napsáno.
Nádherné napsáno.
Díky!
Díky!
Krásné, zvlášť ta závěrečná
Krásné, zvlášť ta závěrečná věta.
Díky moc!
Díky moc!
Zatraceně, to je ale ponurá
Zatraceně, to je ale ponurá nádhera. Jsem unesena. Pokud bych zase někdy dělala v květnu rostlinový výběr, tohle by do něho rozhodně šlo.
Děkuju moc i za korekturu.
Děkuju moc i za korekturu. Říkala jsem si, že to vypadá divně..
To je nádherné! Opravdu
To je nádherné! Opravdu skvěle napsané.
(Akorát nevypadlo tam slůvko na? Leželi na louce)
No jó! A kde já ho teď
No jó! A kde já ho teď ukrojim? A díky, samozřejmě.
To je vždycky potíž, že jo.
To je vždycky potíž, že jo. Člověk někde musí ukrojit. ;-)
Ještě že existují spojky ;).
Ještě že existují spojky ;).
Ježiš, to je nádherný a já
Ježiš, to je nádherný a já miluju Bunina!
Teda zírám, styl se zcela
Teda zírám, styl se zcela drží obsahu, začátek veselý až frivolní, nezopodvědné plynutí vět odpovídající rozpoležení páně hrdinově, na závěr skoro až analytický Poe, když bezstarostnost náhle vržena do propasti výčitek! Jde do oblíbených a já smekám.