Hořkost až do dna

Obrázek uživatele Elluška
Úvodní poznámka: 

...ale je to celkem univerzální válečný trauma, který se mohlo stát kdekoliv.
Autorka má migrénu a lepší už to dneska nebude :)

Fandom: 
Drabble: 

"Nejí, ale zvracela." Chraplavý hlas starého šermíře.
"Jaká je bledá..." Sametová slova jeho ženy.
"Uzdravíš ji?"
Nevěděli, že lidské nemoci se jí netýkají. Ještě nepotkali nikoho jako ona. A snad už nikdy nepotkají.
Suchá vrásčitá dlaň pohladila její zkrvavené prsty. "... jí pomůže."
Nepoznala to slovo. Poznala vůni. Její matka byla bylinkářka. Útroby znovu sevřela ledová křeč, tesáky děsu, vina. Za zavřenými víčky se zář z ohniště stala hořícím městem.
"Můžou čarodějky být..."
"I kdyby. Napije se, vyřeší se všechno."
To pro ně byla. Nesmrtelná. Bezvěká. Čarodějka.
Napila se zhluboka. Hořkost zahřívala. Když otevřela oči, hořkost už jí kolovala v žilách.

Komentáře

Obrázek uživatele Aplír

Krásně napsané.

Obrázek uživatele Terda

Silné.

Obrázek uživatele Iantouch

To je hodně netypickej úhel pohledu, ale je to sakra dobrý.

Obrázek uživatele Arenga

S migrénou - a tak dobré!

Obrázek uživatele strigga

Moc krásně napsaný. A opravdu hořký až do dna.

Možná že právě ta migréna tonu dodala šmrnc.

Obrázek uživatele Elluška

Moc si těch komentů vážím a děsně mě to těší.

Ianto: tak tak, dívám se na Středozemi z trochu divnýho úhlu (sem tam z Jihu) a zároveň jsem kánon-nazi. Nacpu mezi řádky kde co, ale vědomě jsem porušila v Silmarillionu jen jednu jedinou větu :))

Obrázek uživatele Blanca

Já se asi radši nebudu ptát, co jí je... mrazí mě z toho až za roh, napsala jsi to zatraceně evokativně.

Obrázek uživatele Elluška

jak to bylo - "morální kocovina"?
Rok 1697, zhruba...
To, co si možná mysleli děda s babkou, určitě ne.
Děkuju za chválu... Ani nevíš, jak moc mi to pomáhá. (I když asi víš)

Obrázek uživatele KattyV

Hořkost jí kolovala v žilách... Nad tím budu dlouho přemýšlet.

Obrázek uživatele Elluška

Ona tu hořkost potřebovala.
Jsem ráda, že píšu věci, nad kterými lidi pak přemýšlejí :))

Obrázek uživatele kytka

Tenhle kousek mě zvlášť nadchnul.
Vidím tu scénu před sebou, slyším šeptání staroušků, cítím tu bolest a hořkost. A moc se mi líbí věta: "Za zavřenými víčky..."
Smekám.

Obrázek uživatele Elluška

Děkuju za konstruktivní koment :) Je fajn vypichovat věty, co se povedly, to autoři potřebují slyšet.

-A A +A