První povzbudivé povídání... od Tess!

Obrázek uživatele sos

Milí zlatí, letos budou povzbudivá povídání jubilejně jedinečná! Požádaly jsme o ně totiž autorky frajerky, které již devětkrát absolvovaly DMD a devětkrát si vypsaly hlavní cenu. Kdo jiný by měl nás všechny povzbudit, že se to dá a že to dáme?
Za první povzbudivé povídání ze srdce děkujeme Tess!

Tess: Rytmus měsíce

Deset let.
Tři stovky a čtyřicet desetislůvek. Bodovaných.
To vlastně není mnoho!
Za ty roky jsme si užili spousty zábavy i zoufalství. Nezapomenutelná témata, úpění nad tématy i za témata. Každý den je jiný – a přece jsou v něčem stejné.
První týden se nám zdá, že to asi nedáme. Nejsme zvyklí. Každý den psát, na jiné téma? Omezený čas? Šílená témata? Koho mám zabít? Jenže ono to jde. A najednou vidíme, že to vlastně jde. Není to tak složité, vždyť je to jen sto slov! A nejsme v tom sami, máme spolutrpitele.
Když končí první týden, jsme sebevědomí, připravení ke všemu a s nadějí hledíme do budoucnosti.
Druhý týden nás nemůže rozházet. Sice většinou v tu dobu přichází více či méně vypečené téma, ale vše se překoná a úspěšně míříme do...
... týdne třetího. Kdy se dostaví nečekaná, ale přesto krize. Už to píšeme moc dlouho. Kdo má pořád přicházet s originálními nápady? Už nemůžu. Nestíhám život. Zabte mě. To téma je tak hrozný. Asi to vzdám.
Ale nebojte se! Vydržíme do týdne čtvrtého. Nápady se zase kodrcavě rozjedou, cha, to nic není, však dokážu psát navěky, ale najednou... konec měsíce.
Úleva i smutek.
To všechno nás letos čeká! Nemůžu se dočkat. Je to jako jízda na horské dráze, akorát zadarmo.
Tak se připoutejte a nezapomeňte – držte ruce i nohy, tužky i bloky uvnitř vozidla.

Komentáře

Obrázek uživatele Voldemort

To je pěkné a skutečně povzbudivé :). Děkujeme, Tess.

Obrázek uživatele Eillen

Děkuji za krásné povzbuzení.

Ano, s psaním je to, jak říkáš. Přijde první týden a pocit, že ten seriál, který jsem si vymyslela prostě nemůžu rozjet. A pak se blíží konec týdne a příběh už si žije. V druhém týdnu si užívám, jak mi témata jdou dokonale na ruku - a to i ta brutálně nechutná, která v tu chvíli dokonale sednou. Třetí týden přichází krize spojená s panikou - vždyť já ten seriál nemůžu stihnout do končit! Ale příběh si žije už svým životem a já jen píšu to, co mi dovolí. A najednou je tu čtvrtý týden. příběh se sám uzavírá a s posledním tématem a uzavřením příběhu nepřichází radost z toho, že jsem to dala. Ale smutek. Protože ta dokonalá šílenost zase končí.

Obrázek uživatele Lejdynka

Jo, to je přesný.

Vždycky mě mrzí, když to skončí, ale nedokážu se dokopat k tomu, abych to psala sama dál dobrovolně...

Obrázek uživatele Brygmi

Tohle je skvělý nápad! A děkuji Tess za pěkná slova, vystihla to skvěle.

Obrázek uživatele Roedeer

Já jsem vždycky demotivovanej už první týden. Teď taky. Hned takhle z kraje přijde téma, na kterým ustrnu v nějakým mrtvým bodě a jen doufám, že se brzy objeví jiný, který mě posune dál. A všechno strašně rychle vzdávám a taky o sobě hodně pochybuju, když jde o psaní. Proto mám plnej šuplík, ale máloco dokončím, protože se v mý hlavě vždycky najde názor "not good enough".
Ale díky za povídání.

Obrázek uživatele Lejdynka

Já si myslím, že každý autor, který má před sebou vydání debutu, má úplně přesně tenhle dojem. ;)

A budiž tomu taky jako důkaz to, že drabbly, o kterých si myslím, že jsou hrozný nebo nudný nebo prvoplánový mívají největší úspěch, takže to, co si o svém psaní myslí autor, může být úplně subjektivní a i nereálné.

Říká ta, co se totálně zasekla na tom blbým Naostro. :D

Obrázek uživatele Keneu

K tomu "not good enough". Loni jsem četla shakespearovskou fanfikci Thou art enough. Název měl samozřejmě význam v rámci příběhu, ale zároveň mohl být skvělou vzpruhou pro autorku během psaní.

Obrázek uživatele Remi

Děkuju! Krásně napsáno, a chytlo mě právě ve chvíli, kdy se mi chtělo notebook i s klávesnicí nechat jejich osudu... :D

Obrázek uživatele Apatyka

Podpisuju

No nevím, ty krize u mě chodí jinak. Někdy nějaké nepříjemné téma na začátku, ale většinou se krize dostaví někdy k druhému týdnu. Zvlášť v jednom ročníku - když se objevilo téma Zpět na start bez deseti tisíc a zároveň detektivka s deseti deky salámu - to byl hodně silný nápor. Navíc se někdy potom dostaví taky krize psychická. Pak časem chytnu druhý dech. Třetí týden už zase tak zlý nebývá, i když vždycky záleží nejvíc na konkrétním rozvržení témat. No a potom přijde prostě únava.
Letos se ovšem krize dostavila v souvislosti s ódou. To je taky spíš výjimka, většinu první extratéma není z mého pohledu tak těžké, to až to druhé nebo třetí. Ovšem to téma a k tomu ještě básnění, to dá zabrat.

Obrázek uživatele Lejdynka

Tyjo já už to z pudu sebezáchovy vytěsnila, ale salám byl hroznej! :D
Ale upřímně řečeno, mně dělá mnohem víc problém téma stylu "Příjemné dny" nebo podobně neurčitě, kam se toho dá napasovat tolik a cokoliv, že mě prostě pořád nic nenapadá :D

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Možná mírně OT, ale sem ten dotaz patří asi nejspíše: kdy bude zveřejněna bodovací tabulka?

Obrázek uživatele Aveva

Odkaz na bodovací tabulku je v každém vyhlášení tématu. Do bočního menu ho adminka přidá, až bude mít čas :o)

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Díky, a řídícímu týmu se omlouvám za rýpnutí, tu nenápadnou větu jsem vždy přehlédl...

Obrázek uživatele Aveva

To se stane :o)

Obrázek uživatele KattyV

Ano, přesně tak to je.

Obrázek uživatele Lee

Tak já většinou jsem v depresi první tři týdny, pak mě to najednou začne bavit a v tu chvíli puf, duben je pryč. Je to neuvěřitelně frustrující. :D

Obrázek uživatele Carmen

Jo!!! A já mám hlavně syndrom "cože, to už je duben", "cože, to už je půlka dubna", "cože, to už je konec dubna?!" :D

Obrázek uživatele strigga

Já se přiznám, že od tý doby, co píšu DMD, jsem vlastně nenapsala skoro nic jinýho. A když už, tak to má stejně formu třeba více drabblů za sebou, což je neskutečně frustrující, ale neumím se toho zbavit! :D Ale stejně to nějak nedokážu DMD zazlívat ani se ho vzdát, protože je to prostě supr a naučilo mě to spoustu věcí a potkala jsem díky tomu spoustu báječnejch lidí a... vůbec.

A vlastně to mám asi každej rok jinak. Nejlepší to podle mě bylo první dva roky, kdy jsem to měla v hlavě nastavený tak, že když mě na nějaký téma nic nenapadne, tak ho prostě nenapíšu a nebudu se s tím trápit. Jenomže ty nádherný dva roky to taky fungovalo tak, že mě nakonec pokaždý něco napadlo (snad jenom občas nějakej bonus jsem nedala). Pak se ukázalo, že tato strategie nefunguje věčně, protože když mě na něco opravdu nic nenapadne, tak mě to hrozně štve a furt nad tím přemýšlím a.. no, znáte to. :D Takže jsem jeden rok nedokončila, další zase nějak zvládla, loni nepsala skoro vůbec a letos.. no, ze začátku to byl teda boj, teď už se do toho asi možná začínám zase dostávat, ale nechci to zaříct. Takže klepu na zuby a jdu radši spát. :D Děkuju moc Tess za povídání!

Obrázek uživatele Lejdynka

Já to mám stejně, sice teda ne celou dobu existence DMD, ale posledních pár let kromě drabblů nic jiného nepíšu, nejsem schopná čehokoliv delšího, protože mi tam ta slova připadají hrozně navíc! :D Prostě sto slov je naprosto ideální, vejde se tam všechno, není to nudné, má to pointu...
Akorát bych potřebovala, aby mi někdo každý den i mimo duben zadával téma, abych byla schopná psát pravidelně, protože mi to dělá fakt dobře, ale sama se nedokopu.

A letos teda hrozně trpím, jakože vždycky něco napíšu, ale zatím se mi líbily tak dva moje drabbly a je to dost namáhavé, cokoliv vymyslet (mám asi něco jako chronickou únavu a tak...). A navíc nejsem schopná psát v próze, téměř všechno bych narvala do poezie, abych si to zjednodušila, protože tam stačí zajímavá forma a obsah může být nuda :D

Ale já mám letos problém spíš opačný. Začnu něco mastit a ono se to strašně rozleze. Ještě to není celé a už to přetéká třeba o 30 slov a ořezávání moc bolí. Zvláštní.

Obrázek uživatele Lejdynka

No když mám nápad, tak jo, ale já nemám ani ty nápady! :D A vůbec, jsem taková úplně ještě v zimním spánku, tak doufám, že se proberu.

BÚÚÚÚDÍÍÍÍČÉÉÉÉÉK!

Obrázek uživatele Lejdynka

Díky, tyjo, asi to zabralo, dneska už píšu třetí drabble :D

Obrázek uživatele Lee

Přesně! Povídky skládající se ze stoslovných odstavců jsou tak maximum. :D Vždycky zírám na ty lidi, co na konoze publikují, a říkám si, jak kurnik dokážou napsat tak dlouhý text, já vždycky napíšu maximálně půl stránky a mám dojem, že už je vše řečeno. XD

Obrázek uživatele strigga

Jo. :D Mě ty drabbly naučily hrozně krátit a vyjadřovat se děsně úsporně a kdykoli něco píšu, přijde mi, že už to moc rozmatlávám a měla bych to seškrtat. :D

Obrázek uživatele Lee

To je fakt! Já si naopak říkám, že by to jako povídka nemělo být úplně krátké, tak obvykle přemýšlím, co bych tam mohla doplnit (možná nějaký popis?), ale pak mi to vždycky přijde jako blbost (proč bych tam měla himbajs doplňovat zbytečnou omáčku?!), takže to většinou vypadá tak, že když něco delšího opravdu napsat chci, píšu to tak nadvacetkrát, přičemž vždycky napíšu jen pár vět, což je tak maximum, na co se cítím. Psaní drabblat zkrátka klade na člověka úplně jiné nároky, než standardní psaní. Ale je to tak návykové! :D

Obrázek uživatele Blanca

Potřebuješ na to beta čtenáře, co se začne na ty podrobnosti a "omáčku" ptát ;)
Mně třeba takhle vždycky přišlo zbytečné popisovat fyzický vzhled postav, než mi moje věrná porotkyně vytkla, že má problém si je představit. A taky vždycky vyžaduje víc detailů... popisy, vizuály, podněty.

Obrázek uživatele Terda

To je výstižný popis. Řekla bych, že dokonale sedí. Akorát letos mám pocit, že se mě ta prvotní nespokojenost drží dýl. A pořád se do toho psaní nemůžu dostat. Možná je to tím, že v době, kdy obvykle vymýšlím hrubou zápletku, jsem byla ráda, že jsem ráda a můj mozek fungoval na úrovni nižšího obratlovce. Takže mi chybí nit a témata mi letos moc nepomáhají. Uvidím, jak se to bude vyvíjet dál. Snad se to zlepší.

Obrázek uživatele Jackie Decker

Hezký napsáno... Jsem zvědavá jestli se někdy přípisu do konce DMD :D

Obrázek uživatele Rya

Mně na tom to psaní přijde jako nejméně náročná část. Náročné je čtení a vymýšlení duchaplných komentářů a klobouk dolů před každym, kdo to dokáže. Za sebe se letos omezují na nesouvislé výkřiky a citoslovce :)

Obrázek uživatele mamut

souhlasné pokývání ;)
Tess - krásně napsané, děkuji :)

Obrázek uživatele Aries

Hezký povídání!

Obrázek uživatele Elluška

Celý rok, skoro denně. Jsem na tom závislá :))
A tady píšu první, co mě napadne. I komentáře mě baví psát, protože ehm ehm píšu ráda slovní hodnocení, ehm ehm. Občas objevím náhodně nějakou perlu a velmi mě baví ji vychválit.
Ale čekání na komentáře od ostatních, zvlášť když jsem "nová", to je dost stresující. Člověk se aspoň učí přesvědčovat se, že píše pro radost a ne pro komentáře. Psaní by mělo bejt radost, ne muka. Všem autorům - masochistům přeju, aby, až si umejou pot a krev (svou), měli uspokojující pocit, že je ta bolest někam posunula :))

Obrázek uživatele Champbacca

A co Jediland, bude?

Obrázek uživatele Tora

Díky za povzbudivé povídání :)

Obrázek uživatele Profesor

Pěkné a velmi povzbudivé. Díky, Tess.;-)

-A A +A